5. kapitola
VŠECHNO SE DÁ VRÁTIT
„Shin je naprosto úžasný! Je to ten nejlepší kluk, jakého znám!“ rozplývala se Mix už od rána. Úplně zapomněla na svou krutou pomstu Aiko za to, co jí včera provedla.
„No vidíš! Ještě bys mi měla poděkovat.“ zamumlala nepřítomně Aiko.
„Udělala jsi to bez mého vědomí! Kdybys mi to řekla-“
„Kdybych ti to řekla, nešla bys tam a nikdy byste se nedali dohromady.“ dokončila za ni Aiko.
Jak se po včerejším večeru ukázalo, Shin měl Mix už dlouho rád, jenom zatím prostě nenašel odvahu jí to říct nebo ji někam pozvat. Stejný případ jako Mix. A jako Aiko. Stýskalo se jí po Yamatovi čím dál tím víc.
„Tys věděla, že mě má rád?“ zeptala se Mix.
„Ne.“
„Je to pravda?“
„Ne.“
„Takže jsi to věděla?“
„Jo.“
„A tos mně to nemohla říct dřív?!“
„Ne.“
„Můžeš laskavě používat delší než jednoslovné odpovědi?!“
„Ne. Proč?“
„Co proč?“
„Nic.“
„Ještě jednou použiješ kratší než pětislovní odpověď a neručím za tvoje zdraví!“
„Jsem unavená a mám hlad.“
„Spojky se nepočítají!“
„Jsem unavená a mám hrozný hlad.“
Mix protočila panenky. Rozhodla se, že si dneska nenechá zkazit náladu nikým a ničím.
„Po tom filmu mě pozval ještě do cukrárny. Povídali jsme si snad hodiny!“ vyprávěla šťastně Mix.
„Jo, hodiny. Domů ses vrátila o půlnoci a do dvou ráno jsi mě popisovala, jak objednával ovocný pohár.“ zavrčela ospale Aiko.
„Proč jsi dneska tak protivná?“ zeptala se ublíženě Mix.
„Nejsem protivná, jenom unavená, a když jsem unavená, nemívám zrovna nejlepší náladu. Máme to v rodině. Ale projevilo se to až na mně a na bráchovi…“ zívla Ai.
„Nejste nějací příbuzní s medvědama? Ti taky furt spí.“
„Ne. Zkoumala jsem náš rodokmen až do stopadesátého kolena a nikde žádní medvědi.“
Mix na ni vyplázla jazyk. „S tebou je teda dneska sranda jak v krematoriu.“
„Kdo je v krematoriu?“
„Nikdo! Ale já za chvilku budu!“
„Proč?“
„Z tebe!“
„Ale já ti nechci ublížit.“
„Ale já tobě jo! Jestli do pěti vteřin neotevřeš oči, tak tě na místě vlastnoručně zaškrtím!“
Aiko měla tak těžká víčka, že je už nedokázala udržet otevřená. Nebyla zvyklá chodit spát ve dvě a vstávat v šest. Když už šla někdy spát ve dvě, vstávala taky ve dvě (odpoledne). Nebo ještě líp vůbec. Někdy v klidu prospala dva dny a bylo jí to úplně jedno.
„Budu tě chodit strašit.“ zamumlala těsně předtím, než si zakopla o vlastní nohu a sletěla na zem.
Mix se k ní shýbla. „Ty mě strašíš už teď.“ povzdychla si a vytáhla ji na nohy. „Jsi těžká.“ zafuněla.
„To ten batoh.“
„Ach jo. Ty máš snad nějakou spavou nemoc.“
„Hmmm.“ Aiko znovu zakopla a řítila se i s Mix, zavěšenou na ruce, k zemi.
Naštěstí je někdo zachytil.
„Domluv se sakra aspoň se svýma nohama.“ řekla jí Mix klidně a upravila si minisukni. Věděla, že křičet na ni, by nemělo žádný smysl, když skoro spí za chůze. Podívala se na toho, kdo je zachránil před pádem. Nestačila se divit. Yamato. S třikrát větší kyticí růží, než měl včera. Naznačil Mix, aby ustoupila a sám Aiko podepřel.
„Dobré ráno, Ai.“ zašeptal jí sladce do ucha.
„Yamato…“ zavrněla. „YAMATO!!“ zařvala, když si uvědomila, co se děje, uskočila od něho a naježila se jako kočka. Chvilku se na něho dívala vražednýma očima, pak se otočila směrem k Mix.
„Světlooo…!“ zakňučela a zabořila jí hlavu do ramene.
Yamato i Mix se rozesmáli.
„Co je tady sakra k smíchu?!“ vystartovala Aiko, najednou jí už nevadilo ani světlo.
„Co tu chceš?“ zeptala se Yamata.
„Já už půjdu. Mám ještě rande s Shinem.“ rozloučila se Mix a zmizela v davu lidí.
„Omlouvám se. Vím, že jsem udělal chybu. Mám tě rád. Ale jestli máš ráda někoho jiného…“ posmutněl.
V této chvíli Aiko věděla naprosto přesně, co má dělat.
„Co si o sobě myslíš?! Vážně si myslíš, že sem jen tak napochoduješ, omluvíš se a všechno bude zase dobré? To teda nebude! A vůbec…proč si myslíš, že mám ráda někoho jiného?“ zamyslela se.
„Ty si nepamatuješ, co se stalo včera?“ zvedl hlavu.
„Co se stalo?“ vykulila nechápavě oči. „Byla jsem opilá? Znásilnila jsem někoho? Co jsem provedla? Hledá mě policie?“
„Ne, to díkybohu opravdu ne. Ale…včera jsi řekla tomu klukovi, že ho máš ráda.“ připomněl jí Yamato.
„Jenom tohle?! Já jsem se lekla, že jsem udělala něco opravdu vážného. Málem jsem z tebe dostala infarkt!“
„To je podle tebe málo?“
„Idiote! Nedělej si předčasné závěry! Ano, řekla jsem mu, že ho mám ráda, ale jenom jako kámoše! Příště laskavě poslouchej až do konce, než utečeš a budeš si domýšlet, kdo ví co!“
„Aha. Je mi líto, co jsem ti udělal. Promiň.“
„To si jako vážně myslíš, že si to u mě vyžehlíš růžemi?!“
„Ne, ale…byl bych moc rád, kdyby ses ke mně vrátila. Stýská se mi po tobě.“
„ Cože?! To si děláš srandu ne?! Ani kdybych měla bydlet v akvárku s rybičkama, tak se k tobě nevrátím! Nikdy nepochopím, jak jsem s tebou mohla vydržet v jednom domě dva dny! Musela jsem být asi zfetovaná nebo něco. Prostě jsem nebyla při smyslech! Když už si děláš předčasné závěry, tak aspoň správné! A že se ti po mně bude stýskat, sis měl uvědomit dřív. Jsi vážně idiot! Žárlivý, úchylný, domýšlivý a až moc sebevědomý! Nikdy už se k tobě nenastěhuju zpátky! Nesná-“
Yamato ji nenechal domluvit. Teda vlastně dokřičet. Rukou jí zajel pod vlasy, jemně jí podepřel zátylek a políbil ji. Tentokrát to ale bylo jiné než předtím. Teď byl ten polibek opravdu něžný a procítěný. Aiko se mu nebránila. Po chvilce se od ní odtáhl a usmál se. Aiko nafoukla tváře a odvrátila od něho hlavu. Dvěma prsty ji jemně chytil za bradu a pootočil její obličej zpět k sobě. Zadíval se jí do očí.
„Opravdu se ke mně nechceš vrátit?“ zopakoval svou otázku. Doufal, že Aiko svou odpověď změní.
„No…vzhledem k tomu, že by mně teď každý večer Mix popisovala, jak Shin objednává pohár a že budou potřebovat trochu soukromí…tak ti dám šanci…“
Yamato se šťastně usmál.
„Ale něco zkusíš a udělám z tebe puzzle.“ zavrčela.
Ani tato výhružka Yamatovi ale nedokázala zhoršit náladu. Ai se nenápadně rozhlédla kolem sebe. Tak nějak tušila, že tam nejsou sami. Pozorovala je snad celá škola kromě učitelů.
Že si k tomu nevzali popcorn.
„Jsem to říkal! Navalte peníze!“ ozvalo se z davu.
Aiko se za tím hlasem otočila. Patřil klukovi z její třídy. Aiko to bylo hned jasné. Znala kluky ze třídy a jejich sázky až moc dobře. Občas se s nimi taky sázela. Vsadili se, jestli se Aiko vrátí k Yamatovi nebo ne. Ani ji to nepřekvapovalo.
---o něco později---
Aiko se povalovala na gauči a prolistovávala Yamatovu hentai mangu.
„Co to čteš?“ zeptal se jí Yamato, který stál u kuchyňské linky a připravoval večeři.
„Co to kreslíš?“ ušklíbla se.
Yamato se nadzvukovou rychlostí přemístil od kuchyňské linky ke gauči a vytrhl Aiko mangu z ruky.
„Hej!“
„Nemůžeš si vzít nějakou jinou? Nějakou normální?“
„A to mně říkáš ty, jo? Já to jenom čtu, ty to vymýšlíš.“
„Já jsem starší!“
„Pálí se ti to.“ upozornila ho Aiko a hlavou ukázala na pánvičku.
Yamato odhodil mangu a přiskočil k pánvičce. Aiko mangu zvedla ze země, ale neotevřela ji.
„Promiň, že jsem na tebe předtím tak ječela. Měla jsem špatnou náladu a byla jsem unavená…při té kombinaci si moc nehlídám pusu…“ vysvětlovala Aiko Yamatovi, proč na něj před školou tak vyjela.
„Jo, to jsem viděl.“ zasmál se Yamato.
Někdo zazvonil.
„Jdi otevřít.“
„Rozkaz šéfe!“ zasalutovala Aiko a vyskočila na nohy. Během pár vteřin stála u dveří a otvírala. Přede dveřmi nestál nikdo jiný, než jejich “milovaná“ sousedka.
„Slečno, přišla jsem vás jenom upozornit, že ten muž, se kterým bydlíte, je velmi nebezpečný. V minulosti už znásilnil několik dívek.“ spustila sousedka.
„Děkuju za varování, ale já to vím.“
„Vy to víte? Tak proč s ním bydlíte?“
„Pracuji v ústavu pro psychicky postižené zločince a dostala jsem za úkol tohoto muže nějakou dobu pozorovat a kontrolovat.“ usmála se Ai.
„Opravdu? To jsem netušila. Ale já vás odněkud znám. Už vím! Vy jste jeho poslední oběť znásilnění!“
„Kdo? Já? Ne, to nejsem já! To je moje sestra!“
„Vaše sestra? Ale vypadala úplně stejně jako vy.“
„Jsme dvojčata.“
„Aha. A jste si jistá, že vám ten muž nemůže ublížit?“
„Nebojte se, umím karate, judo a taekwondo.“ lhala Aiko přesvědčivě. „Na shledanou.“ rozloučila se zdvořile a zabouchla sousedce dveře rovnou před nosem.
„Tak já jsem podle tebe psychopat, jo?“
„A co jsem jí asi tak měla říct? Že jsi můj o tři roky starší otec?“
„Mohlas jí říct, že jsem třeba tvůj bratr.“
„Taková složitá věc by mě v té rychlosti nenapadla.“
„A to, cos jí řekla, podle tebe není složité?“
„Ne.“
