4. kapitola
KDYŽ JE NA DOSAH, ZASE SE VZDÁLÍ
Aiko stála před školou, čekala na svou oběť – na Shina. Dalo jí hodně práce přesvědčit Mix, že za jejími zády nic nepodnikne, a tak se jí musela dneska nějak nenápadně vytratit, což se jí taky povedlo. Jen doufala, že ji Mix neuvidí se Shinem. Konečně vyšel ze školy. Aiko už myslela, že tam snad vystojí důlek. Hned se na něho vrhla. Shin nechápal, o co jde, ale nebránil se.
„Shine…nešel bys se mnou do kina?“ vrkala.
„Já? Proč neřekneš Mix?“
„Mix je nachlazená. Prosím. Nemám s kým jít a sama jít nechci. Udělej to pro mě. Prosíím!“ věšela se mu na rameno.
„Ale já-“
Aiko na něj udělala psí oči, které zabraly vždycky, když po něm něco chtěla. Shin chvíli odolával, ale pak podlehl. Jako vždycky.
„Tak dobře. Že jsi to ty.“ svolil Shin.
„Děkuju!“ vypískla nadšeně. Tak to šlo lehce. „V pět před kinem!“ zavolala už na odchodu a zamávala mu. To by bylo. Teď už jenom přesvědčit Mix, že jsem andílek a je mně strašně špatně, takže s ní nemůžu jít. Samozřejmě mně to bude strašně líto.
---doma---
„Mix?“
„No?“
„Víš, jak jsem ti ráno říkala, že půjdeme dneska večer do kina?“
„Jo. Proč?“
„Asi budeš muset jít sama. Mně není zrovna nejlíp, asi jsem se nachladila. Kaya a Mitsuki budou v pět čekat před kinem.“
„Vždyť ses tak těšila, až ten film uvidíš.“ namítla Mix.
„To sice jo, ale radši zůstanu doma, abych zítra mohla jít do školy.“
„Vážně nepůjdeš?“
„Mm-mm.“ zavrtěla hlavou. S Mix to bylo ještě jednodušší než se Shinem.
„A není to nějaký tvůj ďábelský plán, že ne?“ ujišťovala se Mix a posadila se vedle ní na postel.
„Myslíš, že by můj ďábelský plán byl tak primitivní?“ podívala se na ni uraženě Ai.
„No, to asi ne. Ty bys Shina určitě pozvala na let vzducholodí, mě bys vzala s sebou, o Shinovi bys mně samozřejmě neřekla a pak bys z té vzducholodi vyskočila do předem připraveného sena.“ ušklíbla se Mix.
„Ne. Já bych ho pozvala do ZOO-“
„A ztratila by ses v pavilónu opic.“ dokončila za ni Mix.
„Jak to víš?“ vyvalila Aiko překvapeně oči.
„Znám tě.“ ušklíbla se Mix.
Ďábelská Aiko někde v mozku té méně ďábelské Aiko skákala radostí a předváděla dosud nepojmenované tance, které připomínaly kozu s epileptickým záchvatem kříženou s africkými domorodci, a vydávala při tom zvuky jako znásilňovaný osel. Když to ale nikdo neviděl a neslyšel, bylo jí to jedno.
„Když je ti tak špatně, proč se směješ?“ zeptala se podezřívavě Mix.
Aiko zmlkla a snažila se rychle vymyslet nějakou věrohodnou odpověď.
„Mám křeč v úsměvu.“ vyhrkla a začala kroutit dolní čelistí.
Mix protočila panenky, zvedla se a zamířila ke skříni vybrat si na večer nějaké oblečení. Aiko si přes hlavu přetáhla peřinu a zakousla se do polštáře, aby si Mix nevšimla, jak se směje.
---večer---
Aiko ležela v posteli a smutně se dívala na Mix, jak odchází z pokoje a jde se bavit do kina. Sotva ale uslyšela bouchnutí domovních dveří, rychlostí světla vystartovala z postele, oblékla se a vyplížila se ven. Musela sama sebe pochválit za tak skvělý herecký výkon, který předvedla před Mix. Sledovala svou nejlepší kamarádku až ke kinu. Připadala si jako tajný agent, který pronásleduje masového vraha. Zůstala skrčená za rožkem, aby si jí Mix nebo Shin nevšimli. Chvilku tam jen tak stáli a rozhlíželi se, jestli už náhodou nejde ten, se kterým měli jít. Teda…ten, se kterým jim Aiko nakecala, že se mají sejít. Aiko by nejradši vystartovala a sťukla je hlavama k sobě.
„Neviděls tady Kayu a Mitsuki?“ zeptala se Mix po chvilce čekání Shina.
No konečně, Mix! Ti to ale trvalo! Už jsem myslela, že tam budu muset vletět a prozradit se.
„Ne. Moment…Ty nejsi nachlazená?“
„Já? Ne. Měla bych být? Aiko je nachlazená.“
„Aiko? Ale ona mně říkala, že s tebou nemůže jít do kina, protože jsi nachlazená, tak chtěla, abych s ní šel já.“
„Já ji zabiju!“ zasyčela Mix, když jí došlo, co Aiko udělala. Její plán byl opravdu primitivní, ale právě kvůli tomu jí Mix věřila.
„Co?“ zeptal se Shin, který naštěstí neslyšel, co Mix říkala.
„Nic.“ usmála se rychle Mix, ale v duchu už plánovala, co Ai provede.
„Aiko už asi nepřijde a ty jsi tu taky sama…nepůjdeme spolu?“ navrhl Shin, kterému nedošlo, že to celé Ai naplánovala.
Jo! Jo, Shine! Jsi skvělý! Přesně tak jsem to plánovala! Jen tak dál, moje zlatíčka! Pokračujte! Aiko si nacpala do pusy bambulku, co jí visela na mikině, aby nezačala křičet nahlas a neprozradila se. Zrovna v moment, kdy si do pusy cpala i druhou bambulku, prošla kolem ní partička kluků z její třídy. Nechápavě na ni hleděli. Aiko nasadila andělský úsměv a bambulky s trochou námahy vyplivla.
„Co tady děláš?“ zeptal se jí jeden z nich – Toru.
Aiko mu zuřivě naznačila, aby byl zticha.
„Ty někoho špehuješ?“ divil se, ale ztišil hlas, jak mu Aiko přikázala.
Aiko mlčky kývla, aby se neprozradila hlasem. Toru nenápadně nahlédl za rožek, aby zjistil, koho by Aiko asi mohla špehovat.
„Mix a Shina?“
Aiko znovu kývla. Toru zase nahlédl za rožek.
„Už zašli dovnitř.“ oznámil.
„Ehm…ty nepůjdeš za klukama?“ zeptala se Aiko.
„Obejdou se beze mě.“ usmál se.
„Nechtěla bys někam zajít?“
Aiko se rozhlédla kolem sebe, aby se přesvědčila, že opravdu mluví na ni. „Já?“ překvapeně ukázala na sebe.
„Jo, ty.“ zasmál se její reakci.
„No…ale já…“
„Ale no ták!“
Ale co Yamato? Já…Ne! Přestaň myslet na Yamata! Může si za to sám!
„Dobře.“ kývla Aiko s úsměvem. Ve skutečnosti se ale hádala sama se sebou a musela se přemáhat, aby se dokázala usmívat. Záleželo jí na Yamatovi.
Když se na to dívám zpětně…nebylo mi to zas tak nepříjemné…Jeho ruce…přestože to dělal násilím, byly jeho ruce tak něžné…Co to kecám! Blbost! Nelíbilo se mně to! Ale…jeho rty…ani ten stisk nebyl tak pevný, jako spíš hřejivý…Ne! Vzpamatuj se, Aiko! Kdyby debilita kvetla, byla by ze mě botanická zahrada! Yamato…Žádný Yamato! Toru! Tečka!
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí Toru, když si všiml jejího utrápeného výrazu.
„Jo.“ usmála se a ukázala zuby. „Kam půjdeme?“
„Kam bys chtěla?“
„Hmmm. Na zmrzlinu.“ věnovala mu stejný pohled, jaký používala na Shina. Ten neodolatelně roztomilý pohled týraného jehňátka. Toru se usmál. I jemu se ty velké nevinné oči zdály naprosto dokonalé a neodolatelné.
„Víš…Ai…už delší dobu jsem ti chtěl říct…“ spustil Toru.
Aiko změnila nevinný pohled na pohled nechápavý.
„Chtěl jsem ti říct…miluju tě, Ai.“
„C-cože? Toru, já…promiň, ale…“
„Máš ráda někoho jiného? Chápu…“
„G-gomen…“ Aiko sklopila oči k zemi. Nevěděla, co by měla udělat. Do takové situace se dostala poprvé.
„Toru, mám tě ráda…ale-“
„…ale jenom jako kamaráda…“ dořekl za ni tiše Toru.
Aiko mírně přikývla a přelétla očima z Torua před sebe, protože měla už delší dobu pocit, že je někdo pozoruje. Když uviděla, kdo je pozoruje, úsměv jí z tváře zmizel. Přímo před nimi stál Yamato s kyticí rudých růží v ruce. Když se konečně odhodlal se jí jít omluvit, uviděl tohle. Otočil se na patě a rychlým krokem odcházel. Slyšel, jak Aiko říkala Toruovi, že ho má ráda…ale už neslyšel, co za ni dořekl Toru. Neslyšel pravdu. Kytici hodil do nejbližší popelnice. Aiko se roztřásla víčka a do očí se jí pomalu vkradly zrádné slzy. Toru nechápavě přelétával pohledem z Aiko na Yamatova vzdalující se záda. To, co se právě odehrálo před jeho zrakem, jeho mozek zezačátku nějak nepobral, ale postupně mu to začalo docházet.
Yamato postupně zpomaloval krok. Nešel domů…jen tak se loudal ulicemi města a kopal do každého kamínku, který se mu připletl do cesty. Jsem idiot. Mohlo mi dojít, že taková pěkná a veselá holka jako Aiko si rychle najde někoho jiného. Někoho, kdo se ji nepokusí znásilnit, ale bude na ni hodný a milý. Je to moje chyba. Měl jsem na ni jít pomalu a ne tak hrr. Zasloužím si to.
„Gomen.“ zašeptala Aiko a utekla.
Toru se jen díval, jak se i ona vzdaluje. Rychle zapomněla na zmrzlinu i na svůj povedený ďábelský plán.
Proč mi na něm sakra tak záleží?! Já… Zastavila. Vytáhla z kapsy mobil a vytočila Takahirovo číslo.
„Co chceš?“ ozval se ospalý hlas jejího bratra.
„Ty spíš?!“ vyletěla.
„Teď už ne. Cos chtěla?“
„Jak to, že v tuto dobu spíš?“
„Včera jsme měli párty. Řekni, co chceš, nebo mě nech spát!“
„Dej mně Yamatovo číslo.“
„Čeho?“
„Bot!“
„Na co ti bude jeho číslo bot? Chceš mu snad k narozeninám koupit boty? Ale on má narozeniny až za tři měsíce.“
„Chci jeho číslo na mobil, blbečku! Po ránu vážně neuvažuješ.“ Můj bratr je po ránu úplný debil!
„Zdrž se komentářů, drahá sestro.“ Takahiro jí nadiktoval Yamatovo číslo.
„Dík. A nespi!“
„Teď už nespím!“ zařval a típl to.
Aiko okamžitě vytočila číslo, které jí Takahiro nadiktoval. Chvíli čekala, ale nic. Yamato to nebral.
Yamato…
