3. kapitola
PRYČ OD ÚCHYLA
Aiko vyšla z pokoje, posadila se na zábradlí a sjela po něm dolů. Vystupování ale zase nezvládla.
„Uá!“ zařvala, když vyletěla z konce zábradlí a rozpleštila se na zemi před schodama. Ani se nedivila, že jí přistání nevyšlo. Teprve před pár minutami se vyhrabala z postele, přestože už bylo odpoledne a normální lidi už měli po obědě. Jenže Aiko ještě ani nesnídala. Zvedla se ze země a pomalu se loudala ke kuchyňské lince. Uvařila si kakao, nasypala si do misky čokoládové lupínky, které tak milovala, a zalila je mlékem. Sedla si se svou královskou snídaní ke stolu a její pohled upoutal velký kus papíru se vzkazem. Otočila ho k sobě a s velkou námahou zaostřila a četla:
NEZNIČ DŮM! NIKOHO NESVÁDĚJ!
„Tss! Co si o mně myslí?“ zamumlala si sama pro sebe uraženě. Přešla ke gauči, lehla si a pustila televizi. Něco ji pod polštářkem tlačilo do krku. Nejdřív to ignorovala, protože byla líná se jakkoli pohnout, ale po chvilce už měla pocit, že jí to snad do krku vyryje díru. Posadila se a nadzvedla polštář, aby zjistila, co tam Yamato schovává. Byla to nějaká knížka. Vzala ji do ruky, vrátila polštářek zpátky na jeho původní místo a začala v knížce listovat. Nestačila se divit jejímu obsahu. Dost erotickému obsahu. Byla to totiž Yamatova nejnovější hentai manga. Vyšla teprve minulý týden. Aiko přelistovala na začátek a ponořila se do čtení. Tak takovou mangu kreslí? To mně Takahiro mohl říct hned! Ale…kreslí fakt dobře. A má hodně sexy fantazii…Hmmm, musím uznat, že lepší hentai mangu jsem už hodně dlouho nečetla!
S mangou v ruce se zvedla z gauče a znovu přešla ke kuchyňské lince. Položila mangu před sebe a pustila se do vaření. To čtení ji docela rychle probralo. Byla tak zabraná do čtení a vaření, že si ani nevšimla, že už se vrátil Yamato. Vůbec neslyšela bouchnout dveře a ani ho neslyšela přicházet do kuchyně. A že Yamato někdy dupal jak stádo slonů. Když viděl, že ještě nezaregistrovala jeho přítomnost, stoupl si přímo před ni a s domněním, že je to kuchařka, jí sebral mangu se slovy: „Co bude k obědu?“
„Hej! Vrať mi to! Začíná to být zajímavé!“ natahovala se Aiko pro mangu.
Yamato udělal velký krok dozadu a zkoumal, co to četla, když ne kuchařku.
„Kdes to našla?“
„Na gauči pod polštářkem. A vrať mi to.“ zamumlala ublíženě a znovu se po něm natahovala.
„Na to jsi ještě moc mladá!“ odsekl a hodil mangu na stůl.
„Cože?!“ zařvala. „Je mně šestnáct!“
„No a?“
„Prosím! Chci vědět, jak to dopadne! Vyspí se s ním?“
Yamato se záhadně usmál. Přišel k Aiko a zezadu ji objal.
„Co zkusit něco z toho naživo?“ zašeptal jí svůdně do ouška.
„C-co to děláš? Sám jsi říkal, že jsem na to ještě moc mladá!“
„Ty si to nemyslíš. A já taky ne.“
Jak sakra může vědět, co si myslím?!
Vzal ji do náruče a odnesl ji na gauč. Skláněl se nad ní, rukama se zapíral vedle její hlavy, aby ji pod sebou nemačkal.
„Nech toho!“ bránila se Aiko.
Yamato jí chytil ruce nad hlavou a přitiskl své rty na její. Aiko ho kopala, ale on jí stiskl nohy mezi svýma kolenama, aby jí v tom zabránil. Rukou jí zajel pod tričko.
„Pusť mě! To bolí!“
Hladil ji po břiše, vyjel až k hrudníku. Aiko sykla bolestí, protože se dotkl několika velkých modřin, což neměl dělat. Koleno jí samo od sebe vystřelilo nahoru a trefilo Yamata do toho správného místa. Yamato ji okamžitě pustil, spadl na zem a svíjel se bolestí. Aiko se skrčila do rožku gauče, přitáhla si kolena k hrudníku a mnula si zápěstí. Yamatův stisk byl až moc pevný. Po očku po něm pokukovala vražedným pohledem, jestli se už oklepal…ale bylo jí to upřímně jedno. Spíš ještě chtěla, aby ho to bolelo co nejvíc a co nejdýl. Yamato se po chvíli vzpamatoval a posadil se na zem vedle místa, kde se krčila Aiko. Došlo mu, že udělal velkou chybu.
„Omlouvám se. Neměl jsem to dělat.“ Jsem idiot! Mělo mi hned docvaknout, že když ji otec bil…měl jsem na ni jít pomalu…Teď mě bude nenávidět. Opravdu bych se divil, kdyby se do mě zamilovala po tom, co jsem jí právě udělal. Skrývají se v ní dokonalé protiklady. Je drzá a veselá…ale zároveň je i křehká a zranitelná…
„To ti mělo dojít dřív.“ zavrčela Aiko. Už nikdy s tebou nepromluvím!
„Promiň.“ zašeptal a sklopil hlavu. Myslel to opravdu upřímně.
„Otec mě několik let mlátil. Nenávidím násilí. A…jestli mě budeš k něčemu nutit…nezískáš si mě…“ Postupně hlas ztišovala; poslední slova Yamato sotva slyšel.
„Ai…“
Aiko se zvedla z gauče a odešla z obýváku do svého pokoje. Nemlátila dveřmi, jak by to udělala jiná holka. Tiše zavřela, lehla si na postel a stočila se do klubíčka. Odstěhuju se k Takahirovi nebo k Mix. Teď hned. Takahiro by asi neměl moc velkou radost, kdybych za ním teď přišla. Počkám, než se zabydlí, zatím půjdu k Mix. Domů se rozhodně nevrátím!
Posadila se, natáhla se pro mobil a vytočila číslo svojí nejlepší kamarádky Mix.
„Čau, Ai.“ ozvalo se z mobilu.
„Ahoj…ehm…mám takovou prosbu…“ začala Aiko.
„Jakou?“
Aiko jí všechno řekla a doufala, že ji Mix nechá u sebe bydlet aspoň týden. Pak by šla k Takahirovi. Mix k jejímu štěstí souhlasila, dovolili to i její rodiče. Aiko vstala z postele, sesbírala svoje věci a nacpala je do tašky. Yamato stál za dveřmi, všechno slyšel. Když Aiko ukončila hovor, opřel se zády o dveře a svezl se na zem. Aiko prudce otevřela a přimáčkla tak Yamata na zeď. Ani nepípl, aby se neprozradil. Aiko za sebou ani nezavřela, hned seběhla dolů. Nevšimla si ho. Vzala kus papíru a napsala: ODEŠLA JSEM
Yamato všechno pozoroval zpoza dveří. Neměl odvahu a ani nechtěl jí v tom bránit. Věděl, že si za to může sám. Aiko za sebou práskla dveřmi, což neměla ve zvyku. Yamato sešel dolů a vzal do ruky vzkaz, který mu Aiko nechala. Chvilku se na něj jen tak díval, pak ho zmuchlal a hodil do koše.
„Jako by tu nikdy nebyla.“ zamumlal sám pro sebe. Moc dobře ale věděl, že i když tam byla sotva dva dny, začínal ji mít rád. Přece jen ho kvůli ní málem zavřeli. Měl chuť teď hned jít a omluvit se jí…ale bál se její reakce. Bál se, že ho nenávidí. Bál se, že už ho nikdy nebude chtít vidět. Ale chtěl být s ní. Chtěl ji obejmout a říct jí, jak ho to mrzí. Ale nemohl. Bránil mu v tom strach, že ho odmítne.
Zatímco si Aiko stlala gauč u Mix v pokoji, vyprávěla jí, proč vůbec odešla. Mix byla kromě Takahira (a teď už i Yamata) jediná osoba, která věděla, že ji její otec bije. Už víckrát jí nabízela, ať jde bydlet k ní, ale Aiko vždycky odmítla se slovy, že bez Takahira nikam nejde.
„Jsem ráda, že ses konečně odstěhovala od otce.“ pousmála se Mix.
„To já taky.“ svalila se na gauč. „Ale…víš…Yamato…nebyl zas tak špatný…Málem ho kvůli mně zavřeli, takže je i možná lepší, že jsem od něho odešla.“ Není to lepší! Mám pocit, že bych se tam měla vrátit, ale…bojím se jeho reakce. Byla jsem u něho teprve dva dny, ale i tak…dokázala jsem si tam zvyknout hodně rychle…Ano, je to úchyl a idiot, přesto myslím, že bych ho možná mohla mít ráda. Ne! Nevrátím se tam! Už nikdy! Chvíli zůstanu u Mix a pak se přestěhuju k Takahirovi. Ano, tak to udělám!
„Ai!“ mávala jí Mix rukou před očima. „Vnímáš mě?“
„Jo.“ kývla nepřítomně Aiko.
„Tak co jsem říkala?“ dožadovala se pozornosti.
„Hmm…ehm…no…že máš hlad?“
Mix hlasitě vzdychla. „Říkala jsem, že vím, jak se cítíš a taky jsem ti právě řekla svoje problémy s klukama. Teda přesněji řečeno s jedním klukem.“
„Ty máš kluka?“ ožila Aiko.
„Ne. To jsem se ti právě snažila říct. Mám ho ráda, ale on o mně ani nezavadí.“ posmutněla Mix.
„A…kdo to je?“ zeptala se opatrně Aiko.
„Shin.“
„Shin?!“ Shina znala Aiko už od školky. Byl to její dobrý kamarád. Aiko se ďábelsky usmála. Mix okamžitě pochopila, co ji napadlo.
„Ne! Nic neplánuj! Zapomeň na to, že jsem ti o tom říkala! Ani to nezkoušej!“
„Já? Jak bych mohla něco plánovat? Jak tě to vůbec mohlo napadnout? Vždyť mě znáš!“
„No právě…“ zamumlala Mix.
Aiko se na ni podívala, v očích malé, ale jasné jiskřičky. Ten výraz se Mix vůbec nelíbil. Věděla, že Aiko nenapadlo nic jiného, než že je musí dát dohromady.
„Já se tě taky nesnažím dát dohromady s Yamatem!“
„To je něco jiného! A já si s ním jenom promluvím!“
„Jo? A v čem je to jiné?“
„Yamato je- “ No moment, co je Yamato? „Yamato je jako můj brácha.“
„Znáš ho dva dny.“ připomněla jí Mix.
„No a právě v tom je to jiné! Ty Shina znáš už dva roky a navíc je stejně starý jako ty. Já znám Yamata dva dny a navíc je o tři roky starší.“
„No a? Naši jsou od sebe taky o tři roky a klape jim to spolu.“
Aiko se na ni vražedně podívala. „Ale oni se aspoň znají.“ zavrčela.
„A to si jako myslíš, že se znali už od narození?“
„No…ne.“
„Ach jo…S tebou je to těžké.“ vzdychla poraženě Mix.
Aiko se zakřenila.
„Jaký vůbec ten tvůj Yamato je?“
„Není můj!“
„Ale byla bys ráda, kdyby byl.“ vyplázla na ni Mix jazyk.
„Od té doby, co tě znám, věřím na telepatii.“
„Znáš mě už od plenek.“
„To je jedno.“ zaprskala Aiko. „Ale jako mimino jsi mně ještě neuměla číst myšlenky.“
„Co víš? Třeba jo, jenom si to nepamatujeme.“
„Myslíš, že to funguje i dálkově?“
„Doufám, že ne.“
„Proč?“
„Protože jsi nadržená jak stepní koza a já nehodlám poslouchat tvoje myšlenky, když si to budeš užívat s Yamatem.“
„Že to říkáš zrovna ty.“ zavrčela Aiko, ale pak se obě rozesmály, ani nevěděly proč.
