5.kapitola
Pomalu jsem otevřela oči. Daehyun ještě spal.
Je tak nevinný když spí...vážně, jenom když spí!
Pohladila jsem ho po tváři a sama pro sebe se usmála.
„Tak- nádherný...“ zašeptala jsem a až pak si uvědomila, že mě drží za ruku. Stisk povolil a pomalu otevíral oči.
„Dobré ráno...“ zamumlala jsem a věnovala mu úsměv.
„Dobré...“ usmál se na mě a políbil na čelo. Přitáhl si mě k sobě a zabořil hlavu do mých vlasů. Nachvíli jsem zavřela oči a vychutnávala si tu chvilku v jeho náručí. Tiskl si mě k sobě jako by to bylo naposled. Otevřela jsem oči.
„Jak ses vyspala?“ zeptal se po chvíli. Nádherně! Úžasně..protože jsi tu byl semnou.
„Krásně...ty?“ usmála jsem se a on mě úsměv opětoval.
„Taky.“ zašeptal a pohlédl mi do očí.
To jsem ráda....
Ještě chvíli jsem tam tak leželi a pak jsme oba vstali. Přeslekla jsem se a šla udělat nějaké jídlo.
Daehyun za mnou došel do kuchyně a posadil se na gauč. Donesla jsem mu snídani a přisedla si za ním.
„Děkuju..“ poděkoval a pustil se do jídla. Mohla jsem na něm oči nechat... S úsměv jsem se dívala jak baští. Pohled mi sjel na můj talířek. Zapla jsem televizi a pustila se do jídla.
Když jsme oba dojedli, Daehyun se na mě podíval a s úsměvem mi utřel koutek pusy. Usmála jsem se a chytla ho za ruku. V ten moment mi někdo zavolal. Zvedla jsem mobil ze stolu a přiložila si ho k uchu. Daehyunovu ruku jsem nepouštěla.
„Ano?“ zeptala jsem se kdo po mě co chce.
„Ri?... Je všechno v pořádku?“
„Alexi... J-jo.. jasně všechno v pořádku...proč?“ zeptala jsem se a podívala se na Daehyuna.
Uchechtl se a naklonil se ke mně. Začal mě líbat na krku a rukou mě podpíral záda.
„Jen tak...Co tam ten?! Neutekl?! Nic ti neudělal?!“ vyptával se.
„Ne...neutekl ani mě nic neudělal.... Právě teď probíhá mučící proces.“ ušklíbla jsem se a Daehyun se ušklíbl.
„Dobře..nachvilku se stavím...jo? Zatím čau.“
„Jasně. Čau.“ položila jsem mobil zpět na stůl a Daehyun se na mě podíval.
„Tak mučení jo?“ zašeptal mi do ucha a já se zasmála.
„Na to teď nemáme čas...Zachvilku sem dojde Alex..tak pojď“ táhla jsem ho za ruku do pokoje. Posadila jsem ho na postel a jakože přivázala k posteli. Někdo zazvonil.
„Právě v čas.“ zamumlala jsem a seběhla dolů otevřít Alexovi.
„Ahoj!“ pozdravila jsem ho, úsměv od ucha k uchu.
„Ahoj...“ řekl nejistě a změřil si mě pohledem.
„Je všechno v pořádku?...“ zeptal se a rozhlížel se po místnosti.
„Už ses ptal...“
„Já vím, ale nezdá se mi to...“ přimhouřil oči a šel nahoru do mého pokoje. Vešel dovnitř a změřil si Daehyuna pohledem.
„Fajn...“ nahodil úsměv a obrátil se znovu na mě.
„Pozdravuje tě mamka a ptá se jestli máš co jíst když si tady sama.“
„Tak ji taky pozdravuj a vyřiď ať je v klidu..mám se tady dobře..“ ušklíbla jsem se a podívala se na Daehyuna. Alex to naštěstí pochopil správně.
„A jaký mučící proces probíhá?“ zeptal se.
„Ehm...no...“ zamumlala jsem a přemýšlela co si vymyslím.
„Daehyn má hrozně rád čokoládu a tak ji před ním jím!“ vybafla jsem a vytáhla z šuplíku kousek čokolády.
„Proč si ji vytáhla z šuplíku když -“
„Já jsem ji snědla a tak vytahuju další!“
„Aha dobře..no tak já jdu ať na mě mamka dlouho nečeká... čus...“ vyprovodil se sám z baráku a já si s úlevou sdla na postel. Daehyun neváhal, sebral mi čokoládu z ruky a utíkal pryč.
„Daehyune! Dej to sem!“ křikla jsem a utíkala za ním.
„Ne-e!“ zakroutil hlavou a rozběhl se do kuchyně.
„Ale ta je moje oblíbená!“ štěkla jsem a dál utíkala za kouskem čokolády. On je snad přitrefený … Ne aby zdrhnul ven..nebo někam do pokoje..Ne, ono to běhá kolem stolu jako křeček a směje se u toho jako pominutý.
"Tak už sakra stůj!" Zaječela jsem asi po 5-ti minutách a skočila po něm. Jaké je moje překvapení, když ten blbec vážně zastaví a otočí se na mě zrovna ve chvíli, kdy provádím volný let vzduchem rovnou na něj. Jako…zabrzdila bych, ale s nohama ve vzduchu to jde těžko. Zavřela jsem oči a spadla přímo na něj. Pomalu jsem oči otevřela a zadívala se do těch jeho. Daehyun se na mě krásně usmál a políbil na špičku nosu. Zrudla jsem až po kořínky vlasů. Hlavu jsem mu zabořila do trička a čekala až vychladnu. Poslední kousek čokolády snědl a sedl si i semnou. Nohy jsem mu omotala kolem pasu a pořád nechala hlavu zabořenou do jeho hrudníku. Sám pro sebe se usmál. Malinko jsem zvedla hlavu a pohlédla na něj. Krásně se na mě usmál a já zase nabírala barvu. Chtěla jsem se zase sklonit, ale nedovolil mi to.Dvoma prsty mě chytil za bradu a něžmě mě políbil. Zavřela jsem oči a zapojila se. Nasála jsem jeho vůni.
Já ho snad začnu fetovat!...Nádherně voní!..A ještě líp líbá...
Rukou jsem mu vjela do vlasů a nepřestávala ho líbat.
„Princezno moje...“ zašeptal do polibku a stoupl si i semnou. Nohy jsem mu měla pořád omotané kolem boků. Chytil mě pod prdel a šel semnou nahoru do pokoje. Lehce mě položil na postel a zapřel se nademnou aby mě nezavalil. Jednou rukou si hrál s mími vlasy a druhou mě hladil po tváři.
Převalila jsem ho na záda a sedla si na něj. Jemně jsem mu prsty přejíždela od hrudníku níž. U jeho gatí jsem se zastavila. Naklonila jsem se k němu a políbila ho.
„Počkej chvíli...“ odtáhla jsem se od něj když jsem z obýváku slyšela zvonit telefon. Stoupla jsem si a utíkala pryč z místnosti. Ve chvíli když jsem utíkala po schodech mi podjela noha a já sebou praštila o zem. Sykla jsem bolestí když jsem se chtěla postavit, ale nešlo to.
„Jsi v pořádku?!“ vyletěl z pokoje Daehyun mě na pomoc.
„Jo...“ mávla jsem rukou a zkoušela se postavit. Marná snaha.
„No to vídím...“ klekl si ke mně a chytl mě za nohu, která mě bolela. Trošku mě s ní pohl na pravou stranu a já už mu ruku z mé nohy odstrkovala.
„Bolí to...“ zamumlala jsem a Dae mě vzal do náruče.
„Kde máte lékárničku?“ zeptal se a já ho navygovala kam má jít. Posadil mě na kraj stolu a hledal obvaz.
Je tak hodný...
„Právě teď máš nejlepší šanci utéct... tak proč?“ zeptala jsem se ho když se otočil a začal mi obvazem zavazovat nohu.
„Proč bach měl utíkat?“
„Mám něco s nohou...nedoběhla bych tě...“
„A to je důvod proč neuteču...máš něco s nohou. Nenechám tě tady jenom tak ležet když tě to bolí.“ objasnil mě a očkem na mě pohlédl. Uhla jsem pohledem a nic neříkala.
„Tak..je to.“ uchechtl se a postavil se naproti mně. Nevinně jsem se na něj podívala.
„D-Děkuju...“ zamumlala jsem. Jemně mi roztáhnul nohy od sebe a jedním krokem se posunul blíž ke mně. Pohladil mě po tváři a jemně mě kousl do ucha. Zhluboka jsem se nadechla. Srdce mi začalo bít jako splašené a já se roztřepala jako ratlík. Čivava...
Daehyun se uchechtl a políbil na krk. Zvedla jsem bradu a ruku mu přiložila na hrudník.
„Proč bych utíkal...když tě miluju?“ zašeptal mi do ouška a políbil na krk těsně pod čelist. Ruku jsem zatnula a tím mu pokrčila triko.
Je tak....neodolatelný! Už jenom zatáhnout pod peřinu a trochu drsného muchlování!...Ah ri! Na co zase myslíš?! Kroť se!
Přebrala jsem vedení. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a začala ho líbat. Očividně se mu to hodně líbilo. Jazykem jsem se dobívala do jeho úst a rukou mu jemně přejela po rozkroku. Povzdechl do polibku.
Jenom doufám, že se mi tady hned neudělá....