> Naše povídky <

 „Jestli mě do pěti sekund nepřestaneš škrtit....Skončíš bez hlavy!!“ křikla jsem naštvaně po Zelovi když mě v autě držel rukou kolem krku abych mu nějak neublížila. Zelo polkl a předal mě Bangovi. Ten mě posadil vedle něho a zezadu mi svázal ruce. Mezitím Jong up Daehyuna rozvazoval. Bang pevně stahl provaz, kterým mě pečlivě přivázal ruce a já sykla bolestí. Měl sílu a vzhledem k tomu, že mě bylo jenom šestnáct a jemu dvacet tři tak to pěkně bolelo. Rukama jsem různě kroutila a snažila se dostat z provazů. Marná snaha.

„Bolí to...“ zamumlala jsem.

„To má bolet...Kdybych ti to povolil tak by si nám utekla...“ objasnil Young jae.

„Dae řekni jim něco...“ otočila jsem se na Daehyuna, který už byl rozvázaný a nahodila umučený pohled.

„Kluci, děkuju, že ste mi ji svázali.“ ušklíbl se. Natáhl se ke mně a políbil na čelo.

„To sem přesně nemyslela!“ štěkla jse ma pohlédla na Zela, který vyjeveně hleděl na mě a Daeho. No..nebyl jediný kdo nechápal.

„Vy dva?“ vyšlo z něj po chvíli.

„My dva?“ otočil se na něj Daehyun, naznačil mu aby to dořekl a ukázal na mě a na sebe.

„Spolu..“

„Spolu?“ provokoval ho ještě víc.

„Chodíte?“

„Chodíme..“ řekl zcela klidně a mrkl na mě.

„Takže ji můžeme rozvázat...“ zamumlal Zelo. Chtěl mě rozvzázat ruce, ale ostatní ho zastavili.

„Oni Daehyuna unesli a mučili ho... Teď je řada na nás. Sice, my všichni kromě Daehyuna ji budeme mučit jinak, ale to je detail! Že, kotě?“ ušklíbl se Himchan.

„Ďábel.“ zasyčela jsem.

Přes ty jeho pěkné tvářičky bych ani nepoznala, že má duši ďábla....

Daehyun se ušklíbl a já naštvaně odvrátila hlavu.

--o několik hodin později.

Pomalu jsem otevřela oči.

Já usnula?

Promnula jsem si oči a podívala se na Daehyuna, který mě nesl v náručí. Obejmula jsem ho kolem ramen, zabořil mu hlavu do ramene a něco nesrozumitelného jsem zamumlala. V ten moment jsem hlavu odtrhla a zadívala se na mé ruce kolem jeho krku.

„Vy jste mě odvázali?“ zeptala jsem se.

„Jo..Ale neboj, kluci tě hned zase svážou.

„Pfff..“ odfrkla jsem si a znovu ho objala kolem krku.

„Kam mě to neseš?“ zamumlala jsem mu do ramene.

„K nám..“

„Kam, k nám?“

„K B.A.P“

„Mmmmmm....“ zamrčela jsem a nechala se unášet.

Daehyun otevřel dveře a šel semnou do jeho a Jong upova pokoje. Tam už na nás čekali kluci. Daehyun mě položil na postel a já se hned zabalila do peřiny.

„Žádné také koťátko...“ zamítl Himchan a vymotal mě z peřiny. Otočil si mě k němu zády a svázal mi ruce.

„Mám jednu podmínku.... Klidně tady budu trčet a nechat se mučit, ale do konce TĚCHTO prázdnin budu muset být doma... A jestli nebudu tak vám moje mamka uřízne kule...“ vyhrožovala jsem jim a všichni nasucho polkly při představě, že jim je někdo řeže.

„Plus hlavu...“ nadzvedla jsem ramena a pohodlě se opřela o zeď u postela.

„Hele kluci...“ začal Daehyun a přehraboval se v šuplíku. Všichni střelili pohled na něj.

„Co je?!“

„Kde mám méďu?!“

Kluci těžce nechápali. Daehyun jim ho důkladně popsal. Zelo zapřemýšlel....nebo..se aspoň pokusil.

„Už si vzpomínám!“ vykřikl Jong up.

„Sláva! Jeden dostal pamět...Chvalme jeho mužskou inteligenci...“ zamumlala jsem.

„Já si taky vzpomínám!“ bouchl Zelovi do ramene Bang.

„Sláva! Druhý si taky vzpoměl...modleme se k mužské inteligentci...“

„Zato já si nic nepamatuju...“ poškrábal se na hlavě Young jae.

„Třetí nic neví! Modleme se k jeho mužské blbosti...“ ušklíbla jsem se a Daehyun se začal smát.

„Co ste s ním udělali?! Víte, že to byl můj oblíbený, kterého mám už od té doby kdy jsem byl ještě na houbách?!“ přimhouřil oči a změřil si pohledem kluky. Himchan v klidu pokrčil ramenama, protože nebyl vyníkem a vytáhl ze skříně medvědovu hlavu.

„Oh...pomodleme se k medvědově hlavě...“ zachechtala jsem se.

„teď není vhodná chvíle na vtípky...“ umlčel mě Himchan a napjatě sledoval Daehyuna a ostatní.

„Proč jste to ...udělali?!“

„On nás ožral! A my... no... to... se nudili!“ obviňoval Zelo Himchana.

Himchan jenom pozvedl obočí a naznačil, že je nevinný a za nic nemůže.

„Já vám to oplatím vy zmetci!“ vyhrožoval Daehyun a kluci už jenom při představě, že by jim uřízl kule hned zareágovali.

„Ne! Prosím... my ti to nějak vynahradíme! Určitě! Slibujeme! Bude se ti to líbit! Zitra se těš! Hlavně nám … je... nech!“ mluvil na něj jeden přes druhého...třetího a čtvrtý nechápal (Jong up).

„Fajn..Ale zitra!“ uklidnil se a přešel ke mně. „A jestli se mi to nebude líbit tak víte co vás čeká.“ ušklíbl se, vyslekl si triko, sundal si rifle a oblekl si tepláky na spaní. No radost pohledět...

„Můžete mě někdo vysvětlit o co se jedná?“ nechápal Jong up. Když mu to Himchan všechno vysvětlil raději šel spát.