7.kapitola
-
dohazovačka..
aneb Zelo a Himchan v akci
Seděla jsem na zemi v tureckém sedu a přemýšlela co dnes budu dělat. Himchan, který mě večer vykopl z postele spokojeně odchrupoval.
Tsss...Ty jsi teda gentleman! Uprostřed noci mě vykopnout z postele a sám si do ní lehnout! Že se nestidíš bráško...
Pohled mi sjel na právě vstávajícího Jong upa.
„Dobré ráno...“ zamumlala jsem.
„Dobré...“ řekl a posadil se vedle mě. Jen tak jsme seděli na zemi a nic neříkali.
To snad ne?! On usl v sedě?!
Podívala jsem se na Jong upa, který měl zavřené oči a zhluboka dýchal. Zamávala jsem mu rukou před obličejem a on prudce otevřel oči. Stáhla jsem ruku k sobě a leknutím poposkočila.
„Jak se máš?“ zeptal se mě když viděl můj vylekaný pohled.
„Dobře...ale špatně to snáším..“ řekla jsem a podívala se na Himchana.
„On tě večer vykopnul, že?“ zasmál se.
„Co je na tom k smíchu?! A jo...“ nafoukla jsem táře a rukou Himchana bouchla po břichu. V té chvíli byste si ho možná spletli i s pulce. Oči vyvalené a prskal všude kolem. Jong up se začal smát. Himchan v klidu spal dál.
„Tsss.... idiot!“ odfrkla jsem a stoupla si.
„Říkalas něco?“ zamumlal v polospánku Himchan.
„Jasně, že jo!“ vykřikla jsem a za nohu ho stáhla z postele.
„Rapl...“ zachychotal se Jong up a já naštvaně odpochodovala z pokoje pryč. Mířila jsem si to do kuchyně.
„Hele Kim!“ vykřikl Zelo a přiběhl ke mně. Podzvedla jsem obočí.
„Zajdeš prosímtě do sklepa pro rajčata?“ zeptal se mě a já na něj vytřeštila oči.
Do sklepa?! Já ? Sama? Nepřipadá v úvohu!
„Já?!“ vyjekla jsem a ukázala na sebe.
„Cos na tom nepochopila?“ zeptal se.
pozvednu obočí. Pochopila jsem to! Nejsem blond, takže bych s tím neměla mít žádný problém.....ale jít do sklepa?!
„Bojím se pavouků! Sama tam nejdu!“ vykřikla jsem.
„Tak s tebou půjde B-“ sekl se, když uviděl můj pohled.
„Young jae! Chtěl jsem říct Young jae!“ koktal, chytl Young jaeho za límec a dotahl ho ke mně. Vdychla jsem a Young jae mě vedl do sklepa.
Fuj! Tam je tma!
Young jae mě popostrčil dovnitř a rožl malinkaté světýlko.
„V-Vážně tam musím jít i já?“ zeptala jsem se když pod Young jaem proběhl malý pavouček. Vykřikla jsem a nalepila se na zeď.
„Ten pavouk se tě bojí víc než ty jeho...“ zamumlal a věnoval mi úšklebek.
Odftkla jsem si a šla za ním. Zbystřila jsem, ale konec schodů nikde.
V ten moment Young jae zakopl o svou vlastní nohu a skutálel se dolů. Běžela jsem za ním.
Naprosto zabité. A vůbec...po těch schodech běžím už asi 5 minut. Tak si říkám...
Kolik má do hajzlu tahle budova poschodí?!
Doběhla jsem na konec a udýchaně pozorovala rozplácnutho Young jaeho na zemi.
Rychle jsem vzala z bedýnky pár rajčat a když jsem chtěla jít nahoru zastavila mě velká pavučina, do které jsem se namotala. Začala jsem hlasitě pištět a máchat rukama. Young jae, který právě vstal se jen pobaveně díval .. a hned s tám přestal, když se mu o hlavu rozplácl rajče.
Rychlostí blesku jsem vyletěla nahoru ani ne za minutu.
Běžela jsem do kuchyně.
“Sundejte to někdo ze mě! Sundejte to!” křičela jsem a doběhla k Zelovi. Zelo pohotově zareagoval a sundal ze mě velkou pavučinu. Oddechla jsem si.
“Děkuju...” zamumlala jsem a posadila se na židli vedle spícího Himchana. Podívala jsem se na něj a bouchla ho do ramene až spadl.
“Co děláš?!” vyjekl naštvaně.
“Jak kdyby ti to nestačilo večer...”
Zanedlouho došel i Young jae.
“Mám rajčata...” zamumlal a posadil se ke stolu. Zelo štěstím bez sebe, že má rajčata nadšeně poskakoval ke dřezu je umít.Nakrájel je a nasypal do velké misky. Položil ji na stůl.
“Zelo, dá se to jíst?” zeptala jsem se pro jistotu.
“No jasně!” řekl s úsměvem na tváři.Naklonila jsem hlavu na stranu a nabrala si na talířek.
S chutí jsem se do toho pustila.
“Je to úžasné!” vyjekla jsem a pochválila Zelovu práci.
Páni...Zelo se překonal..
Překvapeně jsem spolkla poslední sousto a uklidila talířek. Nenápadně jsem se koukla za sebe. U stolu už seděl i Bang. Se skopenou hlavou se přehraboval v jídle. Vzdychla jsem a pohled mi sjel na Zela, který se spikleneckým úsměvem něco šeptal Himchanovi. Oba se podívali na Banga a pak na mě. Plácli si.
Ježiši..co zase domlouvají?! Idioti! Nic neplánujte..Musíme si to vyříkat sami...Sice nevím kdy, ale když nás k tomu budete nutit tak to možná ještě zhoršíte...
Sklopila jsem hlavu a odešla z místnosti.
„Kim!“ vykřikl Zelo. Otočila jsem se a v tom kolem mě prošel Bang. Podíval se na mě a vešel do svého pokoje.
„Co je Zelo?“ zeptala jsem se a chytla blonďáčka dřív než stačil napálit do zdi.
„Prosímtě...potřeboval bych..něco...“ zhuboka se nadechoval a nenápadně mě posunoval směrem k Banovým dveřím.
„Vykoktáš se už?“ podzvedla jsem obočí a stále netušila co má v plánu. Najednou Bang otevřel dveře a Zelo mě tam už tlačil.
„Z-Zelo?!““ nechápal Bang a Zelo zabouchl dveře. S vykulenýma očima jsemhleděla na dveře. Zavřela jsem oči a zatnula pěsti.
Zelo...!!!!
Bang si sedl na postel a čekal jestli něco řeknu, ale já nic... Nemám mu co říct...Teda mám, ale ..to spíš on by měl něco říct mě!
Zvednu hlavu a dívám se směrem ke dveřím. Bang se zvedůa chytl mě za ruku. Chvilku jsem počkala jestli z něj něco vyleze, ale nic... Vyškubla jsem ruku z jeho sevření a odešla z pokoje. Prudce jsem rozrazila dveře a tím sejmula i Zela a Himchana. Věnovala jsem jim vražedný pohled a naštvaně odpochodovala do pokoje.
----------večer....
Seděla jsem na posteli a bila se s Jongupem o polštář.
„Ten je můj!“ vykřikla jsem.
„Ne, můj!“ křičel.
„Hele! Už by stačilo ne?! Kim, něco od tebe potřebuji....“ okřikl nás a hodil na mě prosebný pohled.
„Co potřebuješ brácha?!“ zeptala jsem se a vyškubla Jong upovi polštář a spadla na zem.
„Potřebuju abys zanesla Bangovi zpět ty časopisy....“ vybalil hned na mě. Překvapeně jsem nadzvedla obočí.
„Proč mu je nezaneseš sám?!“ změřila sem si ho pohledem a postavila se. Jong up uraženě seděl na posteli.
„No..já...už … musím jít rychle do vany...prosím ségra!“ přemlouval mě.
„Fajn...“zamumlala jsem a vyškubla mu je z ruky. Když jsem zabouchla dveře slyšela jsem tlesknutí.
Arogantně jsem se zasmála a mířila si to k Bangovi do pokoje.
Pomalu jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Bang tam ještě nebyl. Hodila jsem mu je na postel a chtěla odejít, ale něco mě zastavilo. Pohlédla jsem na postel kde jsem se s Bangem vždy prala o kousek čokolády nebo peřinu. Usmála jsem se a přešla k fotce kde je Bang a ta holka. Vzala jsem ji a prohlížela si ji.
Bang potichu došel do pokoje a prohlížel si mě. Prstem jsem přejela po fotce.
„Už ses odfoukla...?“ zeptal se a já sebou leknutím trhla. Otočila jsem se k němu.
„Hmmm...“ zabručela jsem.
„To tě tak štve, že jsem řekl, že si na mě moc mladá?“ došel ke mně a pohlédl mi do očí. Otočila jsem se k němu.
„A divíš se mě?!“ štěkla jsem a on jenom poslouchal co řeknu dál. „Ale to je jedno...stejně máš holku...“ sklopila jsem oči a položila fotku na své místo.
„To není moje holka, ale sestřenka, která umřela před -ti lety při autonehodě...“ zamumlal a já vykulila oči.
„P-promiň...“
„Neomlouvej se...“ řekl.
Zase jsem něco zvorala! Radši odejdu než to pokazím uplně...
Vykročila jsem směrem ke dveřím, ale Bang mě zastavil. Zadíval se mě do očí, ale já pohledem uhla.
„No tak se na mě už nezlob! Já...to tak nemyslel..“
Střelila jem po něm pohledem.
„Ale myslel! Jsem pro tebe jenom malé děcko co tě pořád otravuje a-“ nedořekla jsem a skočil mě do řeči.
„To není pravda!“
„Ale je! Tebe asi nezajímá, že tě mám ráda!..Jsem a pořád budu jenom tvou kamarádkou...“
„K-Kim...“ zamumlal. Vyškubla jsem se mu a chtěla odejít, ale znovu mě chytil. Přetočil si mě k sobě a políbil mě. Překvapeně jsem vyvalila oči a nevěřila, že to udělal.
Za dveřmi stepovalo 5 agentů a jeden z nich pozoroval co se v pokoji děje.
„No konečně...“ zajásal Jong up, který vše sledoval klíčovou dírkou.
„Co se tam děje?!“ ozývalo se ze všech stran. Himchan k sobě smrskl obočí a skřížil ruce na prsou. Odstrčil Jong upa a chtěl vejít dovnitř, ale ostatní ho zastavili.
„Nikam nejdeš!“ okřikl ho DaeHyun a odvedl pryč od dveří.
„Ale je to moje ségra a je jí teprve 15! Sakra!“ rozštiloval se.
-----v pokoji
Bang si mě přitáhl blíž k sobě a nepřestával líbat. Zavřela jsem oči a zapojila se. PO chvíli se odtáhl a obejmul mě.
„Miluji tě, Kim...L zašeptal mi do ouška a já ho obejmula kolem krku.
„Já tebe taky...“ zašeptala jsem a hlavu mu zabořila do ramene.
„Nastěhuješ se zpátky ke mně, že jo?“ zeptal se opatrně a odtáhl se.
„Ještě nevím...“ škádlila jsem ho. „Jasně, že jo!“ zasmála jsem se a políbila ho. Bang mě pustil a zamířil směrem ke dveřím. Otevřel je a do pokoje se vkutálelo 5 agentů.
„Co- to?!“ Nechápala jsem a dívala se na živou hromadu B.A.P.
„Stěhuje se zpátky k tobě?“ zeptal se Himchan.
„J-Jo...“ odpověděl Bang a přešel ke mně.
„Super! Mám zpět svou postel!“ vykřikl nadšeně Himchana utíkal do svého pokoje. Nechápavě jsem se podívala na Banga a zasmála se. Zelo si stoupl a ukázal na nás vztyčený palec. Ostatná se jenom usmívali od ucha k uchu a vypadalo to, že kdyby neměli uši tak by se jim ta huba rojela kolem celé hlavy.
„Co tu ještě stojíte! Nechte jim soukromí!“ napomenul je Zelo a za uši je tahl pryč z pokoje. Nezapomněl za sebou ani zavřít dveře. Bang si mě k sobě přitáhl a pohladil po vlasech.
„Jsem rád, že se to vyřešilo...A omlouvám se co jsem řekl...“ smutně se mě podíval do očí a já mu věnovala úsměv.
„V pořádku..taky jsem ráda...“ usmála jsem se na něj a políbila ho.