6.kapitola
- Zelo, jsi jediný, který...
„Budu ho ignorovat...! Jo ! Dobrý nápad..budu ho ignorovat..“ mumlala jsem si sama pro sebe. Jong up, který právě došel se na mě nechápavě díval a obloukem si mě obešel abych ho náhodou neprohodila zdí jak si myslí.
„Co je?!“ štěkla jsem a on leknutím poskočil.
„Nic..“ zasmál se a sedl si na postel. Chvíli jsme si tam jen tak povídali o samích blbostech – počasí, koncerty, nějaké zážitky atd...
„Co Bang?“ zeptal se najednou a podíval se na mě. Polkla jsem a stoupla si. S vražedným pohledem jsem se na něj podívala a odešla z pokoje. Blbý Jong up!
Vešla jsem do obýváku a sedla si na sedačku. Vedle mě na pravé straně seděli Young jae a Himchan a na levé straně Zelo a Bang.
Zelo na Himchana nenápadně mrkl a společně odešli. Young jae spokojeně seděl dokud ho Himchan nechytl za límeček a už ho táhl do kuchyně.
„ty jsi na mě naštvaná?“ zeptal se opatrně Bang.
„Ne? Proč?“ usmála jsem se a hned potom mi úsměv klesl.
Nejsem dobrá herečka..Tak už mě tak netrap Bangu.
Bang odvrátil hlavu a díval se na televizi.
„Večeřééé!“ zařval Himchan. Neochotně jsem se zvedla a odešla do kuchyně. Bang se jenom za mnou díval a po chvilce se zvedl a taky šel do kuchyně. Jídlo už bylo na stole. DaeHyun už mi držel místo vedlě něj. Když jsem viděla jak si o židličku dál sedl Bang otočila jsem to a sedla si mezi Himchana a Zela.
„Kim....“ zahuhlal Bang když jsem se jenom tak přehrabovala v jídle.
„Ano?“ zvedla jsem oči a nahodila falešný úsměv.
„N-Nic...“ skopil oči a já se pořád s klidným výrazem přehrabovala v jídle. Bang smutně odunul jídlo od sebe a odešel z kuchyně. Úsměv co jsem měla na tváři po dobu kdy tam Bang byl mi spadl. Jong up se na mě smutně podíval a Zelo se jenom kousl do rtu a podíval se na Himchana, který z toho byl taky zmatený. Young jae a DaeHyun nechápali co se děje.
Podívala jsem se na ně a všichni se smutným výrazem civěli na mě.
„Co je?!“ křikal jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Stoupla jsem si.
„Bráško, mám spát na zemi nebo -“ ani mě to nenechal do říct a už odpovídal.
„Já budu spát na zemi...“ odpověděl.
„Děkuju...“ sklopila jsem hlavu a loudavým krokem šla do pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveřea zalehla do postele. Podívala jsem se do velkého zrcadla a utřela si uslzené oči. Zadívala jsem se na černé triko se zajícem. Na Bangovo triko. Povzdechla jsem si a zalehla do postele.
Proč?! Proč se tohle všechno muselo stát?
--------ráno
Pokusím se s ním mluvit! Musím! Nemůžu ho přece ignorovat když s ním bydlím.
Sedla jsem si ke stolu a podala si misku s mlékem a nasypala tam chocapic. Všichni kromě Banga seděli u stolu a jedli všechno možné co se dalo. Ani ne za 5 minut Bang došel. Chtěla jsem ho pozdravit, ale nešlo to... Sakra! T-TO nejde... jenom ho uvidím tak se mi hned vybaví ta věta - „jsi na mě moc mladá“ a … proč? Sakra!
Bez jediného slova si sedl a očkem se po mě podíval. Kousla jsem se do rtu a přehrabovala se v misce s kuličkama.
„Proč jsi na mě naštvaná?!“ zvedl hlavu a já s nechápavým výrazem taky. Všichni u stolu spozorovali.
„Nejsem...“
„Jsi! Poznám to....To jsem udělal toho tolik, že se mnou nemluvíš?“
„Neudělal si nic...“ polkla jsem a sklopila pohled zpět k jídlu.
„Tak proč semnou nemluvíš?“
„Mluvím...“
„Ne jak předtím...“
A divíš se? Mám tě ráda, ale ty jsi mě řekl tohle! Vážně se divíš Bangu?!
„Promiň no...“ s ironickým tónem jsem se mu omluvila a odešla do obýváku. Young jae a DeaHun se přesunuli zamnou a sedli si vedle mě.
„Co se stalo Kim?“ zeptal se Young jae. Moc dobře jsem věděla, že Bang poslouchá a tak jsem to držela v sobě.
„N-nic... Co by se mělo dít?“ nasadila jsem nechápavý výraz.
„Já jen, že...s B-“ nestačil to doříct a já už mu skákala do řečiu.
„S Bangem je všechno v pohodě!“ štěkla jsema hned se zase sklidnila. „Proč se na něj pořád ptáte?“
„J-jen tak...“ zakoktal Daehyun když jsem vycházela z místnosti.
Vy mě s ním snad všichni nedáte pokoj co? To je tak hrozně k nepochopení, že jsem se s ním pohádala? Že s ním mluvit nechci? … Proč to nikdo nechápe? Ani 5 minut neuběhne a už se mě všichni vyptávají na Banga! Co jsem komu udělala?!
Bangu...myslíš, že mě nemrzí jak sis semnou jenom hrál a pak když už jsem si dělala naděje, že by to mezi námi mohlo vyjít tak si řekl, že jsem moc mladá?! A to, že už s někým jsi to si radši ani neříkal co? Vyšla jsem před barák a opřela se o zábradlí. Za chvilku zamnou došel Zelo.
„Proč jsi došel? Chceš se zeptat na Banga? Jestli jo tak můžeš zase odejít...“
„Nebuď tak protivná... Jenom mě ...i ostatní štve jak se k sobě teď chováte. Nevím přesně co se mezi váma dvoma stalo, ale štve mě to! Banga znám už dlouho a takhle se nikdy nechoval.“ objasnil Zelo a po tváři mi sjela slza.
„Víš, já...myslela jsem, že mě má aspoň rád...a-“ vzlykla jsem a Zelo mě položil ruku na záda.
„On tě má rád, ale je zmatený.“ řekl a mě po tváři sjela další slza.
„Nebreč...“ utřel mi slzy z tváře a usmál se na mě. To jak mě utěšoval mě dojímalo ještě víc a já se ještě víc rozbrečela. Starostlivě se na mě podíval a já ho objala.
Zelo ty jsi snad jediný, který mě kdy viděl brečet.
„Ššššš...“ uklidňoval mě a pohladil mě po vlasech.
„Hele Zelo, já chci Banga takže si nedělej nějaké naděje...“ zamumlala jsem a utřela si oči. Zelo se zasmál.
„To se neboj... Jsi má dobrá kamarádka a Bangovi bych tě nepřebral.“ ušklíbl se a já ho rukou, kterou jsem ho držela kolem pasu bouchla do zad. Zasmála jsem se.
„Nesluší ti když brečíš...“ odtáhl se a rozcuchal mi vlasy. Usmála jsem se a hned si popravovala vlasy.
„Mnohem lepší.“ usmál se a sedl si na schodek. Sedla jsem si vedle něj a snažila se uklidnit.
„Já...řekla jsem Bangovi, že ho miluju, ale s ním to ani nehlo...“ řekla jsem.
„Je zmatený...Bylo to na něj nějak moc narychlo, jsi tady teprve týden...A víš, Bang je trošku víc pomalý.“ ušklíbl se a já se začala smát.
„Řekl mi, že jsem na něj moc mladá..je to pravda, ale-“
„Není...“ zakroutil Zelo hlavou. „Nezáleží na věku, ale na tom jestli se máte rádi...“ ujasnil mě.
„Myslíš?...“ sklopila jsem oči.
„Nemyslím! Já to vím!“ usmál se a stoupl si. Oprášil si rifle a pomohl mi stoupnout si.
„No nic..jdu dovnitř...mám ještě nevyřízené účty s DaeHyunem.“ zasmál se a odešel. Ještě chvíli jsem byla venku a pak se rozhodla jít dovnitř. Šla jsem do pokoje. Himchan seděl na zemi a hrál si s mobilem. Lehla jsem si na postel a když jsem si opřela hlavu o polštář něco zašustilo. Nadzvedla jsem se a polštář oddělala. Do rukou se mi dostl nějaký časopis. Podívala jsem se do něj a vykulila oči. Himchan byl tak zažraný do mobilu, že si nevšiml co držím v ruce.
„Ty úchyláku!“ křikla jsem a když se na mě Himchan nechápavě podíval ukázala jsem mu ty ( xD) porno časopisy. Himchan pohotově zareagoval a vytrhl mi je z ruky.
„Tak na tohle se po večerech díváš jo?“ zeptala jsem se ho s šibalským úsměvem na tváři.
„T-To není moje!“ obhajoval se a časopisy schoval pět pod polštář.
„A čí?“ vyzvídala jsem.
„Bangovo...“ zamumlal a já se začala hlasitě smát. Jong up, který spal..už nespal.
Proč pokaždé když dojdu tak spí?
„C-Co se tady děje?“ promnul si oči a posadil se.
„Zjistila jsem, že můj brácha je zvrhlý!“ rozkřikla jsem se a se smíchem hodila po Jong upovi časopisy.
„Hej!“ zamračil se Himchan, když se Jong up začal smát. Himchan si je přitiskl k sobě a zastrčil někam na spod skříně.
„Můj brácha je zvrhlý....“ smála jsem se a z postele spadla na zem. Jong up měl taky co dělat aby nespadl.
„Ha- ha -ha! Moc vtipné! A ty se nesměj! Měl jsi je taky půjčené!“ štěkl a Jong up se přestal smát. Já se rozesmála ještě víc.
„A-Ale...“ koktal Jong up.
„To nezakecáš.“ ušklíbl se Himchan a odešel z pokoje.
„Nesměj se!“ okřikl mě Jong up a přisedl si zamnou na zem.
„To nejde!“ smála jsem se ještě víc.
„Máš pravdu...“ zasmál se. Posadila jsem se a zkoušela se přestat smát.
„Ty jsi brečela?“ zeptal se když viděl mé červené oči.
„N-ne.“ odvrátila jsem pohled.
„Kvůli Bangovi?“ zeptal se.
„Proč se mě na něj všichni ptáte?! Chjoo!Bože za co mě trestáš?!“ štěkla jsem.
„Nevím...nějak mě začínáš štvat...“ zasmál se a já jsem se neubránila a začala se smát taky. Bouchla jsem do něj až vyhodil nohy a přepadl do zadu.
„To máš za to...“ nafoukla jsem tváře a ušklíbla se.
„Promiň no... jenom.. už se nemožu dívat na ty vaše skleslé ksichty.“ objasnil mě a v ten moment do pokoje vletěl Himchan.
„A ještě pro info- Dneska na zemi spím naposledy! Takže buď se nastěhuješ spátky k Bangovi nebo ...Ne! Žádné nebo! Nastěhuješ se zpátky k němu a bysta!“ dupl si a odešel. Přimhouřila jsem oči a Jong up se už odtahoval. Vzala jsem nejbližší předmět – polštář a hodila ho po právě zavírajících se dveří.
Himchane neštvi mě!
„Chudák...“ zamumlal Jong up.
„Kdo?!“ vyjela jsem po něm.
„N-N-Nikdo...“ koktal a odsunul se ode mě ještě víc.