4. kapitola
ž„Black Zelo“
„Himchane! Sakra! Neštvi mě!“ vztekala jsem se když mi můj sarší bratr sebral právě udělanou snídani. Ten idiot! Jak kdyby si neuměl udělat vlastní!
„Ale nó....Vypadá to vážně dobře...“ rozplíval se a do pusy si rval sousto za soustem.
„Já vím! A taky, že jsem to dělala já...“ pochlubila jsem se. „A dej to sem!“ vytrhla jsem mu to z ruky a rychle strčila za škraň zbytek.
„mmm....Dobrý ségra!“ poplácal mě po hlavě a usmál se.
„Nedělá mě problém tě zmlátit...“ zamumlala jsem a v tu chváli kolem mě prošel Bang se šibalským úsměvem.
„Ďábel..“ zahuhlal a posadil se k ostatním.
„Himchane! Čeká se už jenom na tebe!“ štěkl Jong up a zkřížil ruce na prsou.
„No jo vždyť už jdu.“ protočil Himchan oči a přehodil přes sebe mikinu.
„Tak ahoj Kim-chan!“ zamával mě Zelo před obličejem a já jenom zvedla ruku aby se neřeklo. Ostatní se semnou taky rozloučili a odešli.
Konečně...Klid!
Povzdechla jsem si a loudavým krokem šla do pokoje. Vzala jsem křiklavě červenou deku a rozložila ji na zem. Ještě než jsem si na ni lehla zapla jsem rádio. Dneska kluci jeli do rádia „MBC“ …
Doufám, že se o mě Himchan nezmíní...
Rozvalila jsem se na zemi a v ten moment zazněla v rádiu písnička od B.A.P. - One shot.
Moje oblíbená! Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do textu.
Co budu 3 hodiny děla? By mě vážně zajímalo...Ještě 10 minut jsem přemýšlela co budu dělat a pak jsem dostala nápad. Bang je dobrý ve skládání, že? ...Mmm.., že bych to taky zkusila?!
Sedla jsem si a natáhla se pro batoh. Vytáhla jsem z tama papír a tužku.
Asi půl hodiny jsem se snažila něco napsat, ale marně...
„Co se rýmuje na morálku?!...“ mumlala jsem si sama pro sebe.
„Holku?! … Ne... Veverku? … Hodíme mu za gatě veverku? To by šlo!“ ušklíbla jsem se a pak se znovu zamyslela.
„Né..to by nebylo fér! Vůči tý veverce...“ ušklíbla jsem se a v ten moment někdo v rádiu řekl jméno Kim. Zaposlouchala jsem se do rozhovoru.
„Jmenuje se Kim.... a teprve před týdnem po 10-ti rokách se objevila... no , objevila..spíš si mě našla!“ smál se Himchan.
„To je hezké.. a Jak si tě našla? Vykládej..“ pobízel ho moderátor.
„No..Měli jsme zrovna koncert a...“zasmál se a pokračoval. „Vtrhla po koncertě k nám do šatny a kolem ní celá parta bodyguardů a policajtů...“ smál se ještě víc.
„Co provedla?“ smál se i moderátor a Himchan nebyl schopný slovat.
Máš dobrou náladu bráško, že?! Jo..jo... tebe to přejde...
„Vtrhla tam bez lístů a ...no toho je hodně, ale když přišla tak to byl teda pořádnej doják...“ zasmál se Young jae. To říká ten pravý, který jedl popcorn!
„Zmlátila policistu!“ vykřikl Jong up.
„To není pravda ty zakrslej idiote!“ vykřikla jsem
„Pokud má rádio puštěné a právě to posloslouchá...tak kámo..hodně štěstí.“ zasmál se Zelo.
To je můj kluk! Jen do něj Zelo! Řekni mu co ho čeká!
„Bangu teď mám otázku na tebe...Co holky? Máš přítelkyni nebo někoho vyhlédnutého?“ zeptal se ho moderátor Banga. Vytřeštila jsem oči a poslouchala co odpoví.
„No...Přátelkyni nemám a vyhlédnutou? O té zatím nevím.“ zasmál se.
Bangu! Ty idiote! To jak si mě včera večer utěšoval, jak si mě lechtal! Jak si spolu každý večer povídáme … To pro tebe nic neznamená?!
„A co Kim?!“ nahodil Zelo.
Zelo já tě asi miluju!!
„Kim? Jako … Himchanova sestra?“ nechápal moderátor.
„C-Co s ní? Jsme jenom kamarádi..“ řekl nervózně.
„No moc přesvědčivě to neříkáš...“ zasmál se moderátor.
Bangu teď si mě vážně naštval!
Převrátila jsem se na bok a když v tom....“Mám hlad...“ zamumlala jsem a v očích se mi objevili jiskřičky. Posadila jsem se a jazykem si olízla rty.
Tak kde je máš Bangu?! Neskrívej je ..Vím, že si je předemnou schoval... No tak kde jsou?! Prohrabala jsem snad celou postel, kde jsi Bang schovával sladkosti. Nadzvedla jsem madračku a..........Nic!
Bouchla jsem sebou na postel a ucítila, že mě něco škrábe do zad. Nadzvedla jsem se a zpod peřiny jsem vyhrabala balíček gumovích medvídků.
„Našla jsem to!“ zajásala jsem sama pro sebe a sedla si zpět na zem. Jenom půl hodiny mě trvalo než jsem t rozbalila.
Co budu dělat?! Mohla bych zkusit něco nakreslit..dlouho jsem nekreslila...Naposledy před dvoma týdnama, když taťka byl v hospodě a já se šíleně nudila.
Podala jsem si čistý papír a tužku. Chvíli jsem přemýšlela co nakreslím a až pak mě to docvaklo!
Vždyť Bang tu má tolik pěkných fotek!
Vzala jsem jednu a položila si ji před papír. Pustila jsem se do kreslení a pojídání gumovích medvídků.
Uběhla hodina. Bylo mě špatně z těch gumových „sraček“ (promiňte za takové vulgární pojmenování :D ale jinak to nešlo) a já už byla v polovině druhého obrázku Banga.
Lehla jsem si na záda a zavřela oči.
„Ještě nikdy mě nebylo blbě z něčeho sladkého...“ zahuhlala jsem a zhluboka dýchala.
*NÁDECH* *VÝDECH* a znovu. Neuběhlo ani ne 5 minut a já zase usnula. Zase...
---------------------------o hodinu později.
„Už mockrát jsem ti říkal, že nemáš dělat takový bordel v autě! Jak teď budeme jezdit?! Když řidič ohluchl a auto nemá dveře?!“ křičel DaeHyun na Jong upa.
„Já za to nemůžu! Ty dveře už skoro nedržely a Zelo mě pořád rozesmíval tým jeho Ha Ha..“ obhajoval se Jong up.
„Z toho se nevykroutíš...“ zamumlal.
Já pořád spala. Do pokoje vešel Bang a když uviděl jak ležím na zemi a spím, musel se zasmát. Došel ke mně a chtěl mě předělat na postel, ale všiml si obrázků co jsem kreslila. S úsměvem na tváři mě položil hlavu na jeho rameno a prohlížel si obrázky.
--------
Pomalu jsem otevřela oči a promnula si je. Zvedla jsem hlav z Bangova ramena a...Počkat...Z Bangova ramena?!
Lekla jsem se ho a odskočila do zadu. Asi si nevšiml těch medvídků...
Rychle jsem je schovala pod tričko a usmívala se.
„Pěkně kreslíš...ďáblíku.“ usmál se na mě a když viděl můj nechápavý pohled ukázal mi obrázky.
„Hele! T-To je moje!“ vykřikla jsem a když jsem se po obrázkoch natáhla, z trička mě vypadl balíček gumovích medvídků. Ruku s obrázkama zvedla naoru abych na ně v sedě nedostala a překvapeně se díval co ze mě vypadlo. Drapla jsem obrázky i písničku, které si díkybohu nevšiml a schovala je do batohu.
„Ďáblíku..ty mlsoune!“ zasměje se a zvedne balíček ze země.
„Já měla hlad..“ sklopila jsem oči a hrála si s kouskem trička.
„No dobře....“ zvedl se. „Chceš ještě?“ zeptal se a natáhl ke mně ruku s balíčkem.
Odvrátila jsem hlavu, protože mě bylo blbě z těch gumových „sraček“ (gomen :D) a zakroutila hlavou.
„Vážně?“ podzvedl obočí.
„Ne-e...už je mě z nich blbě...“ zamumlala jsem a posadila se do křesla.
„No dobře ...“ ušklíbl se a nacpal si plnou hrst do puse. Když jsem to viděla, navalovalo se mi.
„To mi děláš naschvál, že?“ zeptala jsem se ho se znechuceným výrazem.
„Když řeknu jo, zbiješ mě?“ ušklíbl se a naklonil se ke mně. Kývla jsem.
„Jo, dělám to naschvál.“ vyplázne jazyk a já už ho bouchám do ramene.
„Ále... ďáblíku... to mělo lechtat nebo bolet?“ zeptal se ze smíchem a už se odsunoval směrem k východu.
„Tohle mělo lechtat! Teprve tohle tě bude bolet!“ rozběhla jsem se za ním. Utíkal až do kuchyně...Tam se mě někam schoval.
„Kde j-?!“ nedořekla jsem a hleděla na Zela jak leží na stole.
„Z-Zelo? Jsi v pohodě?“ došla jsem k němu a ruku mu položila na záda.
„ÉÉÉrror!“ vyšlo z něj.
„Nepřibližuj se k němu!“ upozornil mě hlas za mnou. Otočila jsem se a tam ostatní členové schovaní za sedačkou a s přilbana nahlavě.
„proč?“ nechápala jsem a mezitím co jsem byla otočená na kluky si Zelo stoupl.
„U-Už! Schov se! Je nebezpečný!“ vykřikl Himchan a schoval se. Idioti. Jak by někdo jako Zelo, mohl být nebezpečný?
Otočila jsem se zpět k Zelovi a oči mi stoupli nahoru k Zelově hlavě. To až teď jsem si všimla jak je vysoký?
„Jsi v pohodě Zelo?“ zeptala jsem se ho když měl ve tváři dokonale kamenný výraz a díval se před sebe.
„Black Zelo...“ vypustil ze sebe.
„C-Co?!“ nechápala jsem.
„Ha Ha..“ vyšlo z něj a pohled mu sjel na mě.
„Zelo! To není vtipné! Začám se tě bát! A tam ti idioti za sedačkou jsou z tebe podělaní!“ křikla jsem po něm a začala couvat, protože se ke mně přibližoval s vražednými úmysli. Zelo na mě nenápadně mrkl. Pochopila jsem dobře, že chce vystrašit kluky? Ušklíbla jsem se.
„Kluci skrčte se!“ křikla jsem po nich a všichni jako na povel zabořili hlavu do polštářů. Zelo se na mě nechápavě podíval a já mu mrknutí oplatila.
„Néé! Zelo prosím ! Ne-!“ ztichla jsem a praštila sebou na zem. Zadržela jsem dech aby má smrt byla přesvědčivá.
„On ji zabil!“ vykřikl DaeHyun a Himchan pohotově zareagoval.
„Zelo to stačí! Dost! To už není vtipné!“ křičel a doběhl ke mně. Ostatní byli pořád schovaní ve své pevnosti.
„Black Zelo...“ zamumlal Zelo a přibližoval se ke mně a Himchanovi.
„Zelo!“ vykřikl Himchan a třásl semnou. Už ...to... Nezvládnu dál hrát!
Pusa se mi rozjela do širokého úsměvu a já se začala řechtat.
„K-Kim?“ nechápal Himchan když jsem se na zemi svíjela v brutálním záchvatu smíchu.
Zelo nahodil zase tu roztomilou tvářičku a dodal : „Ha Ha..“
„Ty asi nevíš jak jsme se balí co?!“ nadával mě Himchan.
„P-P Haha... Promiň Haha! Brácha.. já- Haha nemůžu!“ smála jsem se.
„No to vidím...“ vzdychl a to už ke mně letěl Bang a začal mě lechtat.
„ďáblíku! Ty herečko! Vyděsilas nás všechny!“ smál se a já už měla co dělat abych nebrečela smíchy. Sakra! Nevydržela jsem... Z očí mi stekla slza.
„Proč brečíš?“ nechápal a přestal mě lechtat.
„Smíchy...“ smála jsem se a vpomněla si, že mám Banga ještě zmlátit za to jak mě provokoval. Vrhla jsem se na něj a začala ho lechtat. Já nevěděla, že je lechtivý. Pořádně jsem se v tom vyžívala! Bohužel ne moc dlpouho. Měl sílu a tak se to zase obrátilo a lechtal on mě.
B-Bangu! Počkej ..Já vymÿslím něco! U čeho se nebudeš moct bránit!e je lechtivý. Pořádně jsem se v tom vyžívala! Bohužel ne moc dlpouho. Měl sílu a tak se to zase obrátilo a lechtal on mě.