3. kapitola
„ten s kytičkama byl můj“
Seděla jsem na posteli a probírala se. Očkem jsem mrkla po hodinách. Bylo 14:30. To už je tolik hodin? Ostatní jsou už asi v kuchyni...Mohla bych vstat...Ale mě se nechce! Chjoo... Prohrábla jsem si vlasy a sundala nohy z postele. Oblekla jsem si tepláky co mi Himchan půjčil a nechala na sobě triko se zajícem od Banga. Loudavým krokem jsem se táhla do kuchyně.
„Proč zrovna MY bysme měli chodit do obchodu pro nový toaleťák, když ty jsi svým včerejším průjmem spotřeboval veškeré naše zásoby!“ štěkl po Himchanovi DaeHyun.
„A vzal sis i můj oblíbený s kytičkama!!“ zahuhlal Bang.
„Ten byl můj...“ zamumlal Zelo a radši se k tomu dál nevyjadřoval. Himchan se hned musel obhájit. Nenápadně jsem se vplížila k nim a sledovala rozhovor.
„Ale to nějací volové totiž dali do omelet projímadlo, že kluci?!“ štěkl Himchan a podíval se na vyníky. Jong up a DaeHyun se při vzpomínce na včerejší ráno popadali za břicha.
„T-To měl být rituál...P-pro boha...Viděl jsem to na facebooku!“ řechtal se ještě víc DaeHyun a já se musela ovládat abych se neudusila smíchy.
„To nebyl rituál pro boha...To byl rituál pro záchod.“ poznamenal Bang.
„Dost už!“ smála jsem se a Himchan naštvaně nafoukl tváře. Jong up a DaeHyun se nepřestávali smát.
„Já se na vás nemožu ani dívat...“ poznamenal Himchan a odešel.
„Co je k obědu?“ zeptala jsem se Zela.
„Se ptáš mě?“ nechápal Zelo.
„Ne. Toho za tebou...“ řekla jsem ironicky, ale Zelův malý mozeček to nepobral. Otočil se dozadu na Banga.
„Kim-chan se ptá... co je k obědu?“ předal mu mou otázku.
„Se ptáš mě?“ odpověděl nechápavě Bang, který rozdýchával předchozí hádku.
„S váma je to marné...“ plácla jsem se do čela a stoupla si. Idioti! Nechápou ironii... Nebo aspoň Zelo..
Došla jsem do kuchyně a hledala nějaké jídlo... Marná snaha.
„Vy jste nešli nakoupit?!“ štěkla jsem a všichni leknutím nadskočili.
„No... zapomněli jsme na to...“ obhajoval se Young jae.
„Ahá., tak vy zapomněli....Vy si jednou zapomenete i hlavu!“
„Hlavu ne... tu máme pořád přidělanou...“ řekl s klidným výrazem ve tvři Young jae.
Já ho zabiju.... Jako rozzuřený býk jsem se proti němu rozběhla a on vyplašeně utíkal.
„Neutíkej! Zemřeš unavenej!“ řvala jsem na něj.
„Ďábel...“ zahuhlal Bang.
„Já to slyšela!“ okřikla jsem ho a dál se hnala za Young jaem.
„J-Já už jdu do toho obchodu! Jen mě prosím nebij!“ bránil se a ani jsem nestačila mrknout, už byl oblečený a s nákupní taškou v ruce.
„Co mám koupit?“ zeptal se s přihlouplím úsměvem na tváři.
„Jen to potřebné...“ usmála jsem se na něj. Zasalutoval a jako poslušný pejsek odpochodoval do obchodu.
Povzdychla jsem si a přisedla si k Bangovi a Zelovi. Sedla jsem si mezi ně a sledovala televizi, kterou Bang zapnul. Bože na co se to dívá?! To ho baví? …
„Ehm....Bangu?“
„No?“
„To jsi zapnul omylem nebo ti to nejde přepnout?“ nazvedla jsem obočí a překvapeně hleděla na růžové poníky v televizi.
„To je moje srdcovka!N Na to jsem se díval když jsem byl malý...“ obhájil se.
„To je sice super... ale je ti 23 a ne 5.“ ušklíbla jsem se.
„Hele neštvi mě...“
„Proč? Rozplakal by ses?“ zasmála jsem se, ale to už si Bang nenechal líbit a začal mě nemilosrdně lechtat. Kroutila jsem se jako žížala v elektrickém křesle a snažila se jeho ruce zastavit. Marná snaha. Je silný...hmm.. to se mi líbí...
„P-P..prosím!..“ ani mě nenechal dopovědět větu a už odpovídal.
„Nepros...“ ušklíbl se a dál mě lechtal.
„P-přestaň...“smála jsem se ještě víc.
Asi se počůrám...!!!
„Ehm....Ehm..“ zakašlal Zelo a stydlivě sklopil oči. Já a Bang jsme se přestali hýbat a čekali co se Zela vyleze. Bang měl ruce na mém pasu a já ho sržela za zápestí.
„Můžu se zeptat..co...mezi váma dvoma je?“ nahodil a poškrábal se na hlavě. Vykulila jsem oči a rychle se od Banga odsunula.
„N-Nic?! Co by bylo...?“ smál se nesměle Bang.
„Já jen, že...no, to je jedno.“ zasmál se a stoupl si.
„To není jedno...!“ křikla jsem po něm, protože jsem vůbec nemohla odhadnout na co myslí. Zelo si to kráčel z místnosti pryč.
Jen počkej... Takhle narovinu to vybalit....Že se nestydíš Zelo!
„Ehm...tak co jde v televizi?!“ nahodím rychle nové téma a seberu ze stolu ovladač. Rudá jak rajče rychle přepínám programy. Bang se jenom zmateně dívá co dělám. Ušklíbl se a já zrudla ještě víc.
Proč mě to děláš Bangu?! Jsem rudá jak tvoje deka a ty se mi ještě směješ! To spíš já bych se měla smát když si se díval na film o ponících. A ještě k tomu růžovích!
Najednou někdo vešel do místnosti. No...někdo... Spíš Vánoční stromeček. Young jae se doloudal k ledničce a začal vybalovat věci.
„Panebože co jsi to všechno nakoupil?!“ zhrozila jsem se při pohledu na 10 velkých tašek plných jídla.
„jenom to potřebné...“ usmál se na mě a čekal, že ho pochválím. Vzdychla jsem a plácla se do čela.
„Bože bože … jdu do vany...“ zakoulela jsem očima a doplazila se do koupelny.
Kde jsou ručníky..Kde jsou sakra ty ručníky...?!
Otevírala jsem skříňku po skříňce, ale nikde žádný ručník. Vyletěla jsem z koupelny a chtěla odchytit Zela, který prosvištěl kolem dveří, ale nestihla jsem to. Vyletěl tak rychle, že jsem vyděla jenom šmouhu a prásknutí dveří.
Co se tam sakra děje?!
Nechápala jsem když z kuchyně vyletěl i DaeHyun. Vletěla jsem do kuchyně a v ten moment se mi od hlavy odrazil rohlík.
„Který....?!“ řekla jsem ještě klidně. Kluci zůstali stát jak opaření a každý ukazoval na někoho jiného.
Povzdechla jsem si.
„Chjoo... Kde jsou ručníky?!“ rozhodla jsem se to neřešit a tak jsem se zeptala jenom na to co mě právě v tuto chvíli nejvíc zajímalo. Ručníky.
„Před koupelnou je malá skříňka..tam si nějaký vyber...“ informoval mě Himchan a když jsem vyšla ze deří začali po sobě zase házet jídlo. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Vykoukla jsem ze dveří a pak dodala : „ Budete si to uklízet sami...“
Vylezla jsem z koupelny, zabalená jenom v ručníku. Odcupitala jsem do pokoje a doufala, že tam ještě Bang nebude. Smůla... Zůstala jsem stát ve dveřích a cítila jak rudnu.
Super...to je vážně super...
„Ehm... otočíš se prosím...?“ podzvedla jsem obočí a Bang, kterému málem oči vypadli se otočil. Rychle jsem na sebe hodila triko a kraťase. Bang se otočil dřív než jsem mu stačila říct. Mokrý pramínek vlasů mi spadl do očí.
„Ty jsi tam usnula?“ zeptal se. Nechápala jsem co tím myslí a podívala se na hodiny. 19:30. Překvapeně jsem vykulila oči.
To jsem tam byla tak dlouho?! Panebože Kim! Vůbec jsem neměla přehled o čase.
„Už jsem myslel, že ses utopila..“ ušklíbl se a já po něm hodila polštář.
„Umím plavat.“vyplázla jsem jazyk a posadila se na postel. Kartáčem jsem si rozčesávala vlasy.
„Fajn no...“ zasmál se a z ruky mi vytrhl kartáč.
„Co děláš?!“ nechápala jsem a on bez jediného slova mě otočil záama k němu a začal mi rozčesávat vlasy.
A je to tu zase! Já se neumím ovládat! Zase rudnu... v břiše mám snad tisíc motýlků...!! Co motýlků...Mám tam celou ZOO!
Vlasy jsem měla dokonale rozčesané...
Proč to dělá? Šak má holku ne?
Otočila jsem se čelem k němu a sklopila oči. Zasmál se.
„Čemu se směješ?!“
„Tobě..“ smál se.
„Proč?“
„Jsi..roztomilá... ďáblíku...“ zasmál se a prohrábl si vlasy.
Já?! Roztomilá?!................. Pokrok!!!!!
Překvapeně jsem vyvalila oči a začala si hrát s prstama.
C-co mám dělat? Před ním jsem jako jiný člověk... Sakra! Sakra!
Rozesmál se a já vůbec nechápala proč. Lehla jsem si a zakryla se.
„Unavená?“ zeptal se se smíchem.
Lehla jsem si čelem k němu a pod hlavu si dala ruku. Kývla jsem.
Ani nevím z čeho jsem tak unavená, ale prostě jsem. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Nic... Ani na 5 minut jsem neusnula!
Bože! Pomalu jsem otevřela oči. Bang zrovna zhasínal. Když se otočil zpět ke mně..zavřela jsem oči...
Zajímalo by mě..jestli se o něco pokusí když budu děla, že spím... Hmm..Dobrý nápad! Tak jo! Bangu , no ták! …
Chvíli jsem čekala jestli teda něco udělá, ale nic...
Fajn...Jdu spat. Když už jsem myslela, že se nic nestane ucítila jsem na vlasech dotyk. Bang si namotával a odmotával pramínek mých vlasů na prst.
Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!
Usnula jsem.
------------------------Sen------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Ne! Prosím!“ vykřikla jsem když se ke mně taťka přibližoval s rozbitou flaškou. Byl úplně na mol. Zapřela jsem se o židlu abych se mohla postavit a hodila jsem mu ji pod nohy. Nohy jsem měla celé od krve, protože jsem spadla do rozbitého skla. Utíkala jsem před ním dlouhou temnou uličkou...Pořád šel za mnou. Nemohla jsem dýchat a nohy jako by mě neposlouchali. Spadla jsem. Pomalými kroky se ke mně přibližoval. Zavřela jsem oči a myslela jsem, že ucítím ránu a následnou bolest, ale nic.
Otevřela jsem oči a dívala se na Banga, který ležel na zemi celý od krve. Taťka nikde nebyl. Doplazila jsem se k němu a snažila se zastavit krev, která mu tekla z břicha.
„Ne! Prosím neumírej!“ vykřikla jsem.
Prudce jsem otevřela oči a posadila se. Z očí mi tekl vodopád slz a já lapala po dechu.
Byl to jen sen! Byl to jen sen! …
„Jsi v pořádku?!“ Bang se posadil vedle mě. Nechápal co se stalo. Podívala jsem se na něj a z očí mi stekly další slzy.
„Ššššš.....To bude dobrý..“ objal mě a já se k němu víc přitiskla. Cítila jsem se v bezpečí... Věděla jsem, že už to bude dobré... už se mě nic z toho zdát nebude. Teda...aspoň jsem v to doufala.
Vzlykla jsem a zabořila hlavu do jeho hrudníku. Pohladil mě po vlasech a snažil se mě utišit.
Už nikdy! Už nikdy nechci aby se mě něco takového zdálo! Proč zrovna Bang?!
Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Bylo mi tak dobře když mě držel v náruči a utěšoval mě. Cítila jsem jak mě pohlcuje spánek....Rukou jsem ho chytla kolem ramen a nepouštěla ho. Nechci aby mě pustil! Ne teď!