2. kapitola
uklízecí ďábel
-aneb ani profesionální uklízečka nestačí
Probudila jsem se celkem brzy. Bang ještě spal a podle toho ticha i ostatní. Posadila jsem se a prohrábla si vlasy. Pohled jsem upřela na spícího blonďáka. Váhavě jsem k němu natáhla ruku a chtěla ho pohladit po tváři, ale zastavil mě.
„Dobré ráno ďáblíku...“ zamumlal Bang. Trhla jsem sebou.
„Ty nespíš?“ opatrně jsem se zeptala a stáhla ruku k sobě. Bang pomalu otevřel oči a posadil se. Protáhl se a promnul si oči.
„Už delší dobu jsem vzhůru... probudilo mě tvoje mumlání ze spaní.“ ušklíbl se.
„Cože?! A co jsem říkala?!“ vyjela jsem, protože jsem si vzpomněla na svůj sen. Zdálo se mě o mě a Bangovi, jak jsme sami spolu a já se mu vyznala a prostě to bylo složité...Zrudla jsem a zamyslela se. Co dělal když se probudil a já spala? Zajímalo by mě jestli jenom ležel nebo....Ne Kim! Má holku! Asi...
„Haló! Země volá Kim!“ mával mě rukou před obličejem.
„C-co?!“ překvapeně jsem mrkala.
„Říkám, že ti to neřeknu!“ zasmál se. Sakra, sakra, že já řekla všechno co jsem řekla v tom snu?! To snad ne?
„Buď mi to řekneš teď.. nebo to z tebe vymlátím!“ vyhrožovala jsem mu.
„Óooo...ďáblíku! Už se tě bojím!“ provokoval.
„týý!“ vyrhla jsem se po něm a začalo ho bouchat polštářem. Seděla jsem na jeho břiše a dala mu poslední šanci.
„Dávám ti poslední šanci! Teď nebo nikdy!“
„Tak radši nikdy...“ ušklíbl se a já se napřáhla, že ho znovu praštím polštářem. V ten moment do pokoje vešel Himchan a Zelo. Při pohledu na mě a Banga zůstali stát na místě jako opaření.
„Co?! Tady?! Vy dva?! Děláte?!“ vykoktal ze sebe Himchan. Sesedla jsem z Banga a polštář si přitiskla k hrudníku.
„Ále... nic špatného bráško, ale možná byste měli hledat náhradu na nového leadra.“ střelila jsem po Bangovi ďábelský pohled, který na něm už i zůsal. Mezitím co já tiskla polštář na hrudník on si stoupl.
Hleděla jsem na jeho krásně vypracované tělo a nemohla odtrhnout oči. Bang si oblekl triko a já smrskla obočí.
„Mohl si zůstat bez trička...“ zamumlala jsem.
„Co?“ zeptal se, ale přitom moc dobře věděl co jsem říkala.
„N-Nic...“
„ďáblíku..“ zasmál se a odcupital z pokoje.
„Kim-chan! Jak ses vyspala?“ letěl ke mně Zelo a Himchan vešel dovnitř.
„Dobře.. jak ty?“
„úžasně!“ vydechl a já se pod peřinou oblekla do věcí, v kterých jsem do Soulu dojela.
„Snídaně je už nachystaná.“ informoval mě Himchan ospale.
„Bráško? Jsi v pohodě?“ stoupla jsem si a ruku mu položila na čelo.
„Jo jsem, jenom jsem se blbě vyspal.“
„Aha...“ zamumlala jsem a společně s hopsajícím Zelem a ospalím Himchanem pochodovala do jídelny kde už na nás všichni čekali.
„Kdo dělal snídani?“ zeptala jsem se.
„My!“ přihlásili se Daehyun a Jong up. Když to Young Jae slyšel, přetal jíst.
„Co je?“ nechápala jsem.
„Vždy když vaří oni dva tak něco chystají.“
„To není pravda!“ obhajoval se DaeHyun a Jong up přikývl.
„Vy jste teda ...“ zakroutila jsem očima a dala si na talíř jednu omeletu. Všichni se na mě napjatě dívali a čekali jaké to bude mít následky.
„Ehm.. brácha? Půjdeš prosím sem?“ zavolala jsem na Himchana a ve tváři ďábelský výraz. Zelo už věděl co chystám. Chtěl Himchana zastavit, ale neudělal to. Můj pohled ho přesvědčil ať to nedělá.
„Co potřebuješ?“ zeptal se nechápavě. Prstem jsem mu naznačila ať jde blíž a nenápadně vzala do ruky omeletu.
„Ehm... víš... když jsem měla 2 roky...krmil si mě a vždycky při tom dělal ÁÁ ať otevřu pusu.“ začala jsem.
„A co s tým?“ nechápal.
„Můžeš to prosím naposledy uděla?...“ zamrkala jsem na něj a nic netušící Himchan pomalu otevíral pusu.
„ÁÁÁ...“ zahučel a já mu do pusy cpala „skoro“ celou omeletu. DaeHyun a Jong up se začali hlasitě smát a Bang měl taky co dělat aby se nesvalil na zem. Zelo jenom hlasitě polkl a čekal co se bude dít. Věděl totiž co do toho kluci dali....Projímadlo. Slyšel je jak se o tom večer bavili.
„Není to tak hrozný ne?“ zeptala jsem se když to Himchan v pohodě pokousal.
„Ani ne...“ odpověděl a přežvykoval kousky omeltety. Mezitím co Himchan žvýkal omeletu, Zelo všem řekl, že v tom je projímadlo.
„Proč nejíte?“zeptal se spokojeně Himchan.
„N-Nemáme hlad..“ zdůvodnil Young Jae. Himchan jenom kývl a sedl si vedle nás.
„Jak ti je?“ zeptal se opatrně DaeHyun.
„Dobře, proč?“ změřil si ho pohledem.
„Jen táák! Protože si ráno vypadal nějak divně...“ zakecával to a Himcahn polkl poslední kousek. Ještě chvíli se na něj všichni dívali a pak už to vzdali.
„Tak jo! Máte dneska čas?“ zetala jsem se.
„Jo, proč?“
„Chci vám tady udělat pořádek... nedá se tady ani chodit!“ řekla jsem a nohou odsunula hromadu oblečení. Otočila jsem se zpět k nim a všichni se hrabali z místnosti pryč.
„Sednout!“ křikla jsem a kluci jako poslušní pejsci dopochodovali ke mně.
„Himchane, ty umyj a utři VŠECHNO nádobí, Young jae ti pomůže. Opakuji...VŠECHNO! Zelo, ty pozbírej všechny odpadky a vyhoď je. NE Z OKNA ani je NIKAM NESTRKEJ! Pěkně do koše! Jong up pomůže Zelovi a Bang a Daehyun semnou pozbírají a vytřídí všechno oblečení!“ zavelela jsem a v tu chvíli jsem si připadala jako pán. Poslouchají mě. To je úspěch!
„Super...a teď řekni co jsi doopravdy chtěla říct.“ smál se DaeHyun.
„To. Je to co jsem chtěla.“ zkazila jsem mu zábavu.
„T-to myslíš vážně? Ale my se na to dneska moc necítíme...“ mumlal Jong up.
„Buď si uklidíte teď nebo shnijete společně s touhle hromadou oblečení, odpadků a … bůh ví čemu ještě.“ otřepala jsem se.
„Fajn! Jdeme na to!“ zavelil Bang a stoupl si. To už mu Young jae a Himchan zkoušeli čelo.
„Nemáš horečku?“ zeptal se Himchan a Bang se ušklíbl.
---o několik hodin později
„Jsem vyřízená! Tady to je horší nežna smetišti.“ stěžovala jsem si mému bráškovi.
„mmm-hmm..“ kývl a loudavým krokem uklidil do skřínky talířek. Stoupla jsem si.
„Panebože...“ zděsil se Himchan. „ Jdi se upravit... po tom uklízení vypadáš hrozně...“ prohrábnul mi vlasy.
„Jak si mě naši upatlali tak mě mají! Neměli mě dělat po tmě. A všichni říkají, že si jsme celkem podobní, takže bych moc o hrůze nemluvila...“ řekla jsem jako by nic a Himchan mě utěrkou plácl přes papulu. Div jsem ji nespolkla.
„Ty to ještě nemáš?!“ divila jsem se když jsem viděla hromadu neumytého nádobí.
„Bylo tam toho moc.“
„VždyŤ je tam toho pořád stejně! Umyl si ani ne 3 talířky.“ plácla jsem se do čela.
„No...“ poškrábal se na hlavě a v ten moment zezelenal.
„Jsi v pohodě?!“ starala jsem se.
„Asi ne...“ chytl se za břicho, upustil utěrku a běžel na záchod.
„Jejda...“ podzvedla jsem obočí.
„DaeHyune?! Pojď neumývat nádobí.“ poručila jsem a Daehyun leoudavým krokem došel ke dřezu.
„Proč si nechám poročet od malé holky?“ mumlal.
„Já to slyšela!“ štěkla jsem a sedla si vedle Banga.
„ďáblíku.. ty nás zničíš...“ zasmál se.
„Máte si uklízet.“ řekla jsem a Himchan se vrátil ze záchodu. Posadil se za náma na gauč.
„Co mě do toho jídla dali?“ zeptal se.
„Projímadlo...“ řekli jsme s Bangem jednohlasně.
„Cože?!“ vykřikl a zrudl vzteky.
„Dozvěděli jsme se to až jsi to snědl.“ informovala jsem ho.
„Vy parchanti!“ raplil a já a Bang jsme se krčili za gaučem.
„Kde jsou ti dva?! Zabiju j-“ nedořekl větu a utíkal směrem na záchod. „Zabiju je!“ ječel ze záchodu.
„Ehm...Bangu? Řekneš mi už...co jsem to ze spaní říkala?“ zeptala jsem se a zabořila se víc do hlubin gauče.
„Neřeknu.“ ušklíbl se.
Oh! Ty krutý, bezcitný Bangu! Jsi tak zlý! Proč mě tak trápíš?! Chci to vědět! No ták!
„Jsi zlý...“ dodala jsem.
„Já vím.“ zasmál se a v tom do místnosti vešel vyřízený Jong up a za ním se táhl Zelo. Bouchli sebou na gauč a nic neříkali. Teda...dokud se zase ze záchodu neozvalo Himchanovo nadávání.
„Co je mu?“ zeptal se Jong up.
„Ále... projímadlo.“ ojasnila jsem a Zelo se začal smát.
Young jae a Daehyun se k nám přidali.
„ďáblíku...já jsem tě dneska skoro ani neviděl...Ty jsi vždycky jenom prosvištěla a hromádka prádla byla pryč...“ smál se .
„Proč jí říkáš ďáblíku?“ zeptal se Daehyun.
„Je to ďábel..“ zašeptal a nahl se ke mně. Nafoukla jsem tváře a Bang mě prstem cvrnkl do čela. Ze záchodu se ozval rachot.
„Je všechno v pořádku?!“ zařval Zelo a Himchan se objevil ve dveřích.
„Myslíš?!“ oddechl si. Daehyun a Jong up zalapali po dechu a když se k nim Himchan plížil ...Tak se nedoplížil. Místo toho utíkal na záchod.
Promiň brácha...
„Jééé! Tady je!“ vykřikl najednou Zelo. Všichni na něj upřeli pohled a čekali co z něj vyleze. „Můj mobil!“ zasmál se a já se plácla do čela.
Kolik je hodin? Podívala jsem se na hodiny co vyseli na zdi. 19.30. To jsme uklízeli tak dlouho?!
„Máte někdo hlad?“ zeptala jsem se a ani mě nemuseli odpovídat, protože se ozvalo Daehyunovo břicho. Zasmála jsem se a šla se podívat do ledničky.
„Myslím, že budete muset vydržet do zítřka.“ poškrábala jsem se na hlavě při pohledu na prázdnou ledničku.
„Co?!“ vyjekl nešťastně DaeHyun.
„Z čeho jste udělali ty omelety?“ zeptala jsem se.
„Nakoupili jsme jenom věci na ni.“ odpověděl mě Jong up.
„Aha.. To vysvětluje to projímadlo.“
„Slovo- Projímadlo, předemnou ani neříkej!“ ozval se Himchan.
„Sorry!“ křikla jsem.
„Jsme totálně unavený!“ zaskučel Young Jae.
„Já taky...“ zamrčel v polospánku Zelo. Ušklíbla jsem se a zívla si. Na mě jde taky únava. Z toho jejich bordelu jsem úplně vyřízená. Došla jsem ke klukům a posadila se na místo kde jsem seděla předtím. Podívala jsem se na kluky a všichni už usínali. Na chvíli jsem zavřela oči a zmocnil se mě spánek.
Probudil mě Himchanův křik. Prudce jsem sebou trhla a posadila se. Byla jsem v Bangově pokoji. Bang, který seděl vedle mě a jedl čokoládu se usmál. Otočila jsem se na něj a snažila se mu pohledem naznačit aby se semnou podělil. Nic. No ty jsi teda gentleman. I když... odnesl mě do pokoje...myslím.
„Ani nenabídneš?!“ nevydržela jsem ten pohled na čokoládu. Bang s úšklebkem zakroutil hlavou.
„Heléé! Tak ji aspoň nejez předemnou.“
Bang ulomil pásek čokolády a mával mě s ní před obličejem. Pak si ji pomalu dal do pusy. Nafoukla jsem tváře a probodávala ho pohledem. Zasmál se.
„Na...“ podal mě pásek čokolády.
„Nechci.“ štěkla jsem.
„Vážně?“ zeptal se pro jistotu. Pomalu jsem natahovala ruku k čokoládě a když už jsem ji držela Bang mě ji vytrhl z ruky.
„Tak když nechceš.“ ušklíbl se.
„Hej!“ zasmála jsem se a Bang mi ji strčil do pusy.
„Že děkuju...“ zamumlala jsem s čokoládou v puse. Bang se usmál. Bože já z toho úsměvu někdy padnu.
Je tak krásný, neodolatelný a...Mmnt! Kdy jsem se přeslekla do toho Bangova trika? Neříkej, že?!
„Bangu?! Proč mám na sobě to tvoje triko, když jsem usnula v riflách?“ zeptala jsem se a přimhouřila oči.
„Vždyť si se přeslekla...“ změřil si mě pohledem a skrčil prázdný obal od čokolády.
„Vážně? A co dělám tady když jsem usnula na gauči?“
„Došla jsi sem sama...“ zasmál se. Lež! Náměsíčná nebývám! Bangu ty lháři!
„Aha .. fajn.“ usmála jsem se na něj a lehla si. Bang si taky lehl a dal si ruce za hlavu.
„Ďáblíku, ty jsi lepší uklízečka než všechny ty profesionálky co k nám došli. Vypadalo to tady pořád stejně i když „prej“ uklízeli.“ zasmál se „A teď to tady vypadá jako když jsme to koupili.“
Zasmála jsem se a zavřela oči. „Myslíš, že Himchan dneska přespí na záchodě?“
„Ten ani spát nebude!“ smál se a já s ním.
„Je mě ho celkem líto.“ ušklíbla jsem se a otevřela oči. Lehla jsem si na bok, čelem k Bangovi a ruku si dala pod hlavu. Druhou rukou jsem si hrála s pramínkem mých vlasů.
„Mám takový pocit, že se všechno změní.“ řekl a otočil se čelem ke mně. No to změní kámo! To my věř! Myslím už víš co tě čeká.
„Proč myslíš?“
„Já nevím... „ zamumlal a zavřel oči.
Ale já vím! Jsi tak sladký.. Ó můj bože! Nádherně voníš!
„Dobrou...“ Natáhla se přes něj k vypínači a zhasla jsem.
„Dobrou ďáblíku...“ zamumlal. Lehla jsem si a dívala se jak usíná.
Nikdy by mě nenapadlo, že někdy budu ve stejném pokoji s Bang Yong gukem! A ještě k tomu na jedné posteli. Obdivovala jsem ho už když mi bylo 13. Dívala jsem se na něj v televizi. Teda dívala jsem se na B.A.P hlavně kvůli bráchovi, ale Bang se mě zalíbil. Jeho dokonalý úsměv...Vypracované tělo... a prostě celý Bang! Neodolatelný! ….