NADRŽENÁ JAK STEPNÍ KOZA
Přišla jsem do obýváku a svalila se na gauč vedle Youngjaeho, který se znuděně přiblblým výrazem sledoval televizi. Stmívání.
No ty vole, to si snad děláš srandu ne? Taková capina!
„Co se holkám na tom Edwardovi sakra líbí? Dyť vypadá jak neandrtálec! Zdá se ti pěkný?“ otočil se na mě.
„Ten? Pěkný? Tak zezadu a po tmě!“
„Zezadu a po tmě?“ nakoukl do místnosti Daehyun.
„Jo.“ odpověděla jsem, protože mi ještě nedošlo, že to bylo to jediné, co Daehyun slyšel, a vyložil si to trochu jinak, než jsem to myslela.
Zezadu mě objal a zašeptal mi do ucha: „To zní lákavě. Co kdybysme to zkusili?“ Rty zavadil o můj ušní lalůček a jemně mě do něj kousl.
„Mmmm.“ zavrněla jsem. Na nic jiného jsem se v daný okamžik nezmohla, protože mi mozek zatemnily úplně jiné myšlenky.
Ty vole, já jsem nadržená jak stepní koza! To není možné…kde se to ve mně bere? Já taková nevinná…nevinná a momentálně i nadržená.
„Hej, nezapomínejte, že jedeme do té show!“ připomněl Daehyunovi Himchan.
„Já vím!“
„Já jen, abysme vás pak nemuseli vyrušovat při tom.“
„Starej se o sebe.“
„No jak myslíš.“ pokrčil Himchan rameny a vytratil se do svého pokoje.
Daehyun mě vzal do náruče a odnesl mě do našeho pokoje. Jongup tam nebyl, což bylo dobře pro nás. Daehyun mě položil na Jongupovu postel, zamkl dveře a vrátil se ke mně. Lehl si nade mě, rukama se zapíral o postel, aby mě nemačkal pod sebou. Sklonil se ke mně, a když už se mně chystal políbit, vyrušil nás Bangův křik.
„Odjíždímeee!! Daehyune!“
„Já ho jednoho krásného dne zabiju!“ zavrčel Daehyun a neochotně se ode mě odtáhl. Vyšel z pokoje a vydal se za ostatníma klukama k autu.
„Já tě varoval.“ ušklíbl se Himchan.
„Já vím. Ale nevěděl jsem, že pojedeme tak brzo.“ Mluvil tiše a klidně. Zatím.
Zelo s Bangem se tiše zasmáli.
Co je na tom vtipného?! To není vůbec vtipné! Ani trochu, vy idioti!
Zabouchla jsem dveře a chvíli tam jen tak stála a přemýšlela, co budu dělat.
Mohla bych něco napsat. Už jsem dlouho nic nesložila. Nebo bych se mohla jen tak flákat. Ne, na to mám až moc energie. Tak co mám dělat? Dlouho jsem necvičila. To není špatný nápad! Kluci tu určitě mají nějakou místnost, kde trénují. No jo, jenže kde? Jde se hledat!
Vydala jsem se na průzkum celého domu. Postupně jsem otvírala každé dveře, které jsem potkala, ale vždycky to byl jenom pokoj kluků.
Ten barák není zas tak veliký. Jsou tu jenom 3 pokoje, obývák, kuchyň a koupelna, kde se většinou nedá pohnout kvůli hromadám prádla, které kluci nejsou schopní uklidit nebo hodit do koše na prádlo. A hele další dveře!
Zvědavě jsem je otevřela a naklonila se dovnitř. Sklep.
Tady je sklep? Od kdy?
Podívala jsem se dolů pod schody. Tma, tma, tma a pro změnu…nečekaně…tma!
Tak tam teda nejdu, ani kdyby tam byly čokoládové doly nebo tuny gumových medvídků! Tmy jsem se bála už jako malá. A čím jsem starší, tím víc se jí bojím. Ale zajímalo by mě, co tam je.
Rozhlédla jsem se po zdi, jestli tam náhodou někde není vypínač. A byl tam. Natáhla jsem k němu ruku a rozsvítila jsem. Váhavě jsem scházela dolů po schodech. Schody ne a ne skončit. Konečně jsem sestoupila z posledního schodku a pokračovala jsem úzkou chodbou dál. Na konci byly jen jedny dveře. Zvědavě jsem je otevřela a přede mnou se rozprostřela tma.
Jak nečekané!
Zase jsem rozsvítila a rozhlédla se. Stála jsem na prahu velkého sálu s parketama a zrcadly po celých stěnách.
Ha! Našla jsem to! Já věděla, že tu něco takového musí být! Zdálo se mi divné, že se kluci někdy prostě vypaří a nikde nejsou. Tak sem chodí trénovat.
Vešla jsem a zavřela za sebou dveře. Bylo tu dokonce i rádio. A zima. Pustila jsem hudbu, která přímo vybízela k tanci. Neodolala jsem a zapátrala jsem v paměti po něčem, co umím. Nešetřila jsem se, a tak jsem se za chvíli válela po zemi zpocená a zadýchaná.
Kdyby mě takhle viděl Daehyun…tak se ke mně radši nezná.
Zvedla jsem se a zamířila do koupelny.
Kdyby se ke mně někdo přiblížil, asi by padl z toho smradu potu. Fuj. Smrdím sama sobě.
Shodila jsem ze sebe zpocené oblečení a rovnou ho hodila do koše na prádlo, abych si ho omylem potom nevzala na sebe. To by opravdu nebylo dobré.
Hmm, kdy se asi vrátí? No, v každém případě…mohla bych si oholit nohy, abych nevypadala jak srnka. Kdyby si Daehyun náhodou vzpomněl, kde jsme skončili před tím, než nás vyrušil Bang.
---o něco později---
„Já vím! Vypadám snad jako debil?!“ ozval se ode dveří Himchanův křik.
Zelo už se nadechoval, aby něco řekl, ale Himchan ho včas zarazil.
„To byla řečnická otázka. Neodpovídej!“ varoval ho tónem, který znamenal, že pokud odpoví, Himchan není zodpovědný za jeho následné zranění.
Zelo zaklapl čelist a pro své dobro radši mlčel.
Rychle jsem vylezla z vany a oblékla se do čistého, voňavého oblečení. Odešla jsem do našeho pokoje a vylezla na postel. Odestlala jsem a chtěla si lehnout, když mě někdo zezadu políbil na krk. Leknutím jsem sebou trhla a otočila se dozadu.
„Daehyune!“ vydechla jsem úlevou.
„A co sis myslela?“ zasmál se.
„Nejste zpátky nějak brzo?“ divila jsem se.
„Vadí ti to?“ zeptal se podezřívavě.
„Jak tě něco takového mohlo napadnout?“
„No…“ Daehyun se usmál a položil mě na záda. Na chviličku se mi zadíval do očí, pak se ke mně pomalu sklonil a políbil mě. Nezůstal na mých rtech dlouho; přesunul je na krk. Malinko jsem zaklonila hlavu, abych mu umožnila přístup ke všem místečkům. Vadilo mu ale moje tričko. Svlékl mi ho, čímž mě přinutil dát ruce za hlavu. Jazykem objel kontury mojí klíční kosti, pak pokračoval nahoru, přes krk, po čelisti, až k uchu. Něžně mě do něj kousl a vracel se zpět. Zastavil se u mých rtů. Jazykem si prodral cestu do mých úst, dlaněmi mě hladil po bokách. Já mu prsty vjela do vlasů a zapojila se do polibku. Na milimetr se ode mě odtáhl a začal mě líbat po těle. Pomaloučku se propracoval až k pupíku. Obkroužil ho jazykem a pak do něj jazykem vklouzl. Postupoval až k mému podbřišku. Tam se zastavil. Věnoval mi několik polibků a vracel se nahoru. Stejně pečlivě jako před tím. Rukou mi přejížděl od ramene až ke kolenu, kde se zastavil, chytil mě za lýtko a ovinul si mou nohu kolem boku. Konečky prstů mi lehce přejížděl po stehně. Rty se znovu vrátil k mým ústům a znovu mě líbal. Na okamžik se zase přesunul na krk, který hýčkal něžnými polibky, ale pak se opět vrátil.
„Ha Ki…“ zašeptal v polibku a sám si vyslékl triko a odhodil ho někam dozadu.
Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že se budu líbat a mazlit s Daehyunem z B.A.P, asi bych se mu vysmála, že se zbláznil. Ale teď…teď dokážu vnímat jenom jeho dotyky…