BARBIE A SLEPICE
Daehyun se rozvaloval na gauči, ostatní kluci seděli na zemi. Já chodila po místnosti pořád tam a zpátky, dokud mě Daehyun nedrapl za ruku. Přitáhl si mě na sebe.
„Klid.“ zamumlal.
Ozval se zvonek.
„Zelo…jdi otevřít…a řekni jim, že tady nejsem a už nikdy nebudu.“ Posadila jsem se.
„Proč?“
„Protože jsou to namyšlené slepice!“
„Jdi jim otevřít ty! Je to tvoje teta!“
„Jdi tam nebo něco zažiješ!“
„Proč tam mám jít zrovna já?“
„Protože jsem to řekla!“
„A co jim mám jako říct?“
„Já nevím! Něco si vymysli! Řekni jim třeba, že jsem se odstěhovala na Maledivy, že jsem vypadla z okna, že jsem se utopila ve vaně, nebo že jsem se nakazila vzteklinou a jestli se ke mně přiblíží, tak jim polámu nehtíky!“ šílela jsem.
Zelo už se radši klidil z mého dohledu. Nenápadně jsem se plížila za ním. Přitiskla jsem se ke zdi na chodbě a sledovala. Zelo otevřel.
„Dobrý den. Ha Ki tady zrovna není a -“
Tetička ho nenechala domluvit.
„Nevadí. Počkáme tady na ni.“ rozhodla, a aniž by dala Zelovi šanci doříct větu, se i s Min Ah vecpaly dovnitř.
A sakra! Můj plán selhal. No…pravý důvod, proč za mnou ty dvě slepice přijely je, že Min Ah se nedokáže smířit s tím, že bydlím u B.A.P. Prostě nedokáže unést, že se mám dobře. Jsem si jistá, že už mají nějaký plán, jak mi znepříjemnit život a poštvat proti mně kluky. Znám je až moc dobře…bohužel…
Vylezla jsem ze svého úkrytu a postavila se přímo před tetičku.
„Ahoj.“ nasadila jsem americký úsměv.
„Ahoj, Ha Ki!“ Tetička pustila lodní kufry na zem a objala mě.
To už trochu přehání…!
„Dusíš mě!“ zaskučela jsem a teta mě hned pustila.
„Promiň. Musíš z toho být zdrcená!“
„Jestli jste sem přijely mně to jenom připomínat, tak můžete zase odjet.“ zavrčela jsem a udělala krok dozadu.
„Vím, že je to pro tebe těžké, ale nemusíš kvůli tomu být hned tak protivná.“ culila se tetička.
Nic jsem neřekla, jen jsem si hlasitě povzdychla. Ani jsem nepostřehla, že se za mě naskládali všichni členové B.A.P. Min Ah na každého ukázala prstem a pak jí spadla čelist.
„Ty tady bydlíš sama se šesti klukama?“ nechápala.
„Jo. No a?“
„A to se nebojíš, že tě třeba znásilní?“
„Ne. Proč? Sice jsou zvrhlí…“ Upřela jsem oči na Daehyuna a naznačila mu tak, že vím o té jeho knížce, načež Daehyun zrudl. „…ale nemyslím, že by mě někdy chtěli znásilnit.“
„Obdivuji tě! Já bych se asi zbláznila strachem, kdybych měla bydlet sama s tolika muži.“
Ty ses zbláznila už dávno a to bydlíš jen s matkou.
„Nedovolil bych, aby Ha Ki někdo znásilnil.“ prohlásil Daehyun a zezadu mě obejmul kolem pasu.
„Vy dva…spolu chodíte?“ ukázala na nás Min Ah.
„No…“ zaváhala jsem.
„Ano.“ usmál se Daehyun.
„Aha.“ Slečna Barbie stáhla ruku zpátky, oči plné závisti.
To nedopadne dobře.
„A kde budeme spát?“ zeptala se tetička rádoby mile.
Je falešná jak…moc!
„Můžete spát na gauči, nebo vám kluci vytáhnou nafukovací matračku.“ oznámila jsem.
„Vy nemáte volnou postel?“ divila se teta.
„Už ne. Poslední zničil Daehyun.“ pokrčila jsem rameny. „Poďte.“ naznačila jsem jim, aby mě následovaly.
„A to nemáte ani jednu manželskou?“ vyzvídala Min Ah.
„Máme. Ale ta už je obsazená.“ oznámil Daehyun.
„A Kdo na ní spí?“ lísala se k němu.
„Já s Ha Ki.“ řekl a odtáhl se od ní.
Slečna Barbie málem praskla vzteky.
„Ale Jongup má taky manželskou postel!“ prozradil škodolibě Youngjae.
Jongup se k němu naklonil a zamumlal: „Zabiju tě!“
„Aha.“ Min Ah z toho očividně moc nadšená nebyla.
„Já budu spát na gauči. Můžete na ní posteli spát obě.“ zamumlal Jongup.
„Ou, děkuju!“ zazářila Min Ah.
„Je vidět, že gentlemani ještě nevymřeli.“ prohlásila teta.
Zavedla jsem je do našeho pokoje a ukázala na spodní postel.
„Jdu uvařit oběd.“ Vyšla jsem z pokoje. Za chvíli se v obýváku objevil Daehyun a hned po něm se přihnala Min Ah. Posadila se až moc blízko něj, nohu přes nohu a mrkala na něj jak o život.
„Daehyune, podepíšeš se mi?“ strkala mu do rukou křiklavě růžový deníček a propisku s chmýřím na konci. Samozřejmě taky růžovou. Daehyun jí ( ne moc nadšeně) vyhověl.
„Už strašně dlouho tě obdivuji! Jsi úžasný! Hrozně se mi líbí, jak zpíváš!“ vrkala.
Naštvaně jsem ji pozorovala.
Jdi od něho! Ne že bych byla žárlivá, ale co je moje, to je moje a tečka!
„Opravdu?“ usmál se Daehyun.
„Ano! Zbožňuju tě!“
„To…jsem rád, že mám takovou fanynku, jako jsi ty.“
Chudák Daehyun už chytal křeč do úsměvu. Snažila jsem se ovládat a nesmát se, ale to prostě nešlo. Vybuchla jsem smíchy a svalila se na zem. Daehyun se podíval směrem, odkud se ozvala rána a usmál se, tentokrát ne křečovitě.
Zvedl se z gauče a přišel ke mně. Chytil mě pod pažema a vytáhl mě na nohy; dlaně položil na moje ramena.
„Nepotřebuješ pomoct s obědem?“ houkla tetička ode dveří.
„Zatím ne, ale potom můžete umýt nádobí.“
„Umýt nádobí? Vy nemáte myčku?“
„Ne.“
„Ale co moje nehty?“ zděsila se teta.
„To je fakt, ještě byste poškrábaly talířky.“ ušklíbla jsem se.
„Tss!“ zaprskala Min Ah a radši odešla z místnosti. Tetička ještě chvilku stála ve dveřích se zaraženým výrazem, pak následovala Min Ah do pokoje.
Daehyun se začal šíleně smát.
„To-je-odporné!“ ozval se z pokoje křik Min Ah.
Zakoulela jsem očima a šla to omrknout. Min Ah seděla na Daehyunově posteli, před sebou otevřenou jeho Kámasútru a vedle ní položenou krabičku kondomů.
Vždy připravený…
„Ha Ki, podívej se, co měl Daehyun schované pod polštářem!“
„Proč mu hrabeš pod polštář?“
„Byla jsem zvědavá…teď, když tady bydlíme, mohlo by se stát, že bych se třeba na tu postel přesunula místo tebe.“ zamumlala tak tiše, aby ji nikdo ve vedlejší místnosti nebo na chodbě nemohl slyšet.
„AU! Panebože, mně je špatně! Kde jsou náplasti?! Já vykrvácím!“ jančila teta v kuchyni. Doslova jsem tam vletěla a kontrolovala tetino zranění. Na prstu měla mikroskopickou ranku, ze které vytekla kapička krve. Tetička na ni hleděla, jak jí stéká z prstu a dopadá na sněhově bílou blůzku.
„Panebože, moje nová blůzka!“ vykřikla.
„Panebože, moje hlava.“ zamumlala jsem skoro neslyšně a zkusila si dlaní čelo. Pálilo víc než by mělo. Do kuchyně vešli Bang a Daehyun, aby zjistili, co se tu děje. Zamířila jsem k Daehyunovi, objala ho a zabořila m hlavu do hrudníku.
„Zachraň mě.“ zakňučela jsem.
Daehyun mě vzal do náruče a odnesl mě do pokoje. Vylezla jsem na naši postel a zahrabala se do peřin.