TETIČKA NA OBZORU
„Ha Ki, máš tu dopis!“ zavolal mě Jongup.
Zase? Doufám, že tentokrát to bude aspoň nějaká dobrá zpráva!
Neochotně jsem se zvedla z prázdné vany (bylo mi horko, a tak jsem se potřebovala trochu zchladit) a šla do obýváku. Jonugp mi podal obálku a nedočkavě mě pozoroval. Roztrhla jsem obálku a vytáhla z ní papír.
Ahoj, Ha Ki,
dověděla jsem se o smrti tvého bratra. Je mi to líto, soucítím s tebou. Jelikož vím, jak bolí ztráta někoho blízkého, já i má dcera Min Ah jsme se tě rozhodly navštívit a být ti psychickou oporou, dokud se úplně nevzpamatuješ. Doufám, že naše přítomnost nebude nikomu z tvých spolubydlících vadit. Nedělej si starosti s adresou, o tvé změně bydliště už vím. Přijedeme v sobotu. Zatím se měj.
Tvá drahá tetička.
„COŽE?!“ zněla moje první reakce na dopis.
„Co, nějaká špatná zpráva?“ zeptal se opatrně Jongup.
„Horší než špatná! Přijede tetička s dcerou!“
„No a? Dyť to nemusí být tak špatné.“ pokrčil Jongup rameny.
„Nemusí to být špatné? Neviděla jsem je tak 3 roky a ne že by mně to vadilo. Tetička je
namyšlená, panovačná fiflena a Min Ah? O té radši nemluvit! Je namyšlená a panovačná po své matce, rozmazlená a všude musí mít pořádek! Ale ona uklízet nemůže, protože by si zlomila nehtíčky! A nesnáší zvířata!“
„Aha.“ polkl Jongup. „A jak dlouho tu budou?“
„Dokud se psychicky nezotavím.“
„Tak to sem ani nemusí jezdit.“
„Potřebuju sprchu.“ Na to nemám! To nezvládnu! Musím se zchladit.
Zamířila jsem zpátky do koupelny. Vlezla jsem si do vany i v oblečení, zacpala štupl a pustila vlažnou vodu.
Cokoliv jen ne tetička s Min Ah! Co jsem komu udělala? Panebože, za co mě tak trestáš? Proč zrovna ty dvě? Dyť takový trest si nezasloužím! Dyť jsem nic tak hrozného neudělala!
Když byla vana skoro plná, vypla jsem vodu a dál tam jen tak ležela a hleděla do stropu. Do koupelny vešel Himchan. Zkoumavě se na mě podíval, přemýšlel, jestli má volat blázinec nebo ostatní členy skupiny. Nakonec se nerozhodl ani pro jedno.
„Ehm…jsi v pořádku?“ zeptal se, ale moc jistý si mým duševním zdravím očividně nebyl.
„Je mi naprosto skvěle.“ odpověděla jsem s úsměvem.
„Opravdu?“
„Ne, zatím jsem se nezbláznila, ale brzo se to asi stane.“
„Vážně nepotřebuješ pomoc?“
„K psychiatrovi mě nedostaneš.“
„To jsem nemyslel!“ bránil se a radši zařadil zpátečku a vycouval ze dveří.
Je mi zima! Kolik je vůbec hodin? Jak dlouho už tu ležím?
Mrkla jsem na mobil, který ležel na okraji umývadla a zděsila se při zjištění, kolik je.
21:45! To už tu opravdu ležím skoro 3 hodiny?
Vylezla jsem ven, shodila ze sebe mokré oblečení a asi půl hodiny poskakovala po koupelně a oklepávala se jako pes. Pak jsem se zabalila do ručníku a odešla do pokoje.Jongup tam nebyl a Daehyun byl otočený zády, takže jsem se mohla nerušeně obléct do spacího trička. Když jsem se ale otočila, Daehyun už byl otočený čelem ke mně.
Úchyl jeden!
Ignorovala jsem to a vylezla nahoru. Lehla jsem si zády k němu. Přestože mi byla hrozná zima a musela jsem se ovládat, aby mi nezačaly drkotat zuby, nepřikryla jsem se. Celou peřinu měl kolem sebe totiž namotanou Daehyun a já teď opravdu neměla náladu ani sílu se s ním o ni bít. Nejdřív jsem si s ním chtěla promluvit, ale pak jsem si to rozmyslela a rozhodla se nechat ho, ať se trochu snaží.
Jestli mě máš opravdu rád, tak to dokaž.
Stočila jsem se do klubíčka, abych se trochu zahřála, ale vzhledem k tomu, že jsem strávila 3 hodiny ve studené vodě, to moc nepomáhalo. Zavřela jsem oči a uslyšela zavrzání postele, jak se Daehyun zavrtěl. Zabalil mě do peřiny.
„Víš…přemýšlel jsem o tom, co jsem řekl…o nás…“
Tys přemýšlel o nás? O nás jako o páru?
Přetočila jsem se na druhý bok, abych byla čelem k němu, a podívala jsem se mu do očí. On chvíli mlčel, pak sklopil pohled dolů a pokračoval.
„…a myslím, že…no…asi to nebylo…“ Nedokázal najít vhodná slova. „…asi to nebylo to nejlepší, co jsem mohl udělat…“
„To nebylo.“ souhlasila jsem tiše.
„Ale já…“
Je roztomilý, když neví, co říct.
Místo dalšího vysvětlování se překulil nade mě, jednou rukou se zapřel o postel, druhou mi chytil ruce nad hlavou jako včera. Pomalu se ke mně přibližoval. Zavřela jsem oči a čekala na polibek; hrudník se mi zvedal v nepravidelném tempu. Slyšela jsem Daehyunovo srdce, které bilo rychleji než obvykle, cítila jsem jeho nádhernou vůni. Najednou se prudce otevřely dveře a do pokoje vtrhl Jongup.
Vypadni! Vypadni, Jongupe!
Jako by slyšel moje myšlenky, pomalu zavíral dveře a se slovy: „Nenechte se rušit.“ tiše odešel.
Daehyun mě konečně políbil. Tentokrát už se neodtáhl, jen mě dál líbal. Vychutnávala jsem si tu božskou chvilku. Daehyun se ode mě na vteřinku odtáhl.
„Miluju tě.“ zašeptal a znovu přitiskl své rty na moje. Ani mě nenechal vyslovit ta dvě slůvka, která mě už dlouho pálila na jazyku.
Daehyun se ode mě odtáhl a položil se vedle mě na bok. Otočila jsem se tváří k němu, abych se mu mohla podívat do očí.
„Taky tě miluju.“ usmála jsem se.
Koutky mu vyletěly nahoru do širokého, šťastného úsměvu a něžně mě pohladil po tváři. Objal mě a přitiskl si mě k sobě.
Jestli sem teď přijde Jongup nebo nějaký jiný idiot, tak ho vlastnoručně zaškrtím, utopím v té studené vodě, kterou jsem zapomněla vypustit z vany, udusím, oběsím na prádelní šňůře a já nevím co ještě, ale něco už bych vymyslela!
„Přejdeme k plánu bé!“ ozval se z druhé strany dveří Jongupův hlas.
„A co plán á?“ zeptal se Zelo.
„Plán á vždycky selže, a proto vynecháme tu nepříjemnou situaci a přejdeme rovnou k plánu bé.“
„Aha. A jaký je plán bé?“
„Improvizace.“
„To je geniální plán.“ zahučel.
Daehyun slezl z postele a zamkl, klíč nechal v zámku, aby ti tajní agenti na chodbě nemohli špehovat.
„Tak a máme po ptákách!“ prohlásil Youngjae.
„Teda nevím, jak ty…ale já ho pořád mám.“ ušklíbl se Bang.
Youngjae rozčíleně zafuněl.
Tiše jsem se zasmála. Daehyun se vrátil ke mně na postel. Znovu si mě přitiskl k těsně tělu a objal mě. Cítila jsem se v jeho náručí v bezpečí.
Mně je pořád zima! Hlavně se nesmím začít klepat! Hlavně se neklepat! Neklepat se!
Nedokázala jsem se ovládat a rozklepala jsem se. Daehyun se natáhl pro deku, která byla přehozená přes okraj postele, zachumlal mě do ní a pak mě ještě přikryl. Dlaní mě jemně hladil po zádech.
„Lepší?“ zeptal se starostlivě.
„Mm-hmm.“ zavrněla jsem spokojeně a zavřela jsem oči. Daehyun mě políbil do vlasů.
„Dobrou, broučku.“ zašeptal.
„Dobrou…“