mně hráblo ... ale definitivně :D
DIVNÉ ZVUKY
No…jelikož jsme hrozně hodní, já i ostatní kluci jsme se dohodli, že Daehyunovi pořídíme novou myš. A problém s kočkou jsme taky vyřešili velice rychle. Teda spíš…kluci ho vyřešili. Pověřili mě a Zela důležitým úkolem - vycvičit Garfielda tak, aby tu myš nesežral nebo si s ní nechtěl hrát. Zní to jako nadlidský úkol, ale my to prý dokážeme.
A proto jsem seděla v pokoji na zemi s Garfieldem v náručí a čekala na Zela, který měl každou chvilku přijít, abychom mohli cvičit kočku, místo abychom večeřeli.
Kde je ten Zelo? On snad ještě večeří nebo co! Dyť šel jenom pro myš do sklepa! Ne že by tam šel chytat nějakou krysu. Včera jsme koupili osmáka, a aby ho Daehyun nenašel, tak jsme ho tam schovali. Samozřejmě i s klecí.
Konečně se otevřely dveře a do pokoje vklouzl vysoký blonďák s klecí zavěšenou na ruce.
"No konečně!"
"Musel jsem se proplížit kolem kuchyně!" bránil se Zelo.
"No jo. Neviděli tě?"
"Ne."
Daehyun právě dojedl, zvedl se od stolu a zamířil do svého pokoje. Za dveřmi se ale zarazil a poslouchal.
"Máš to?" ptala jsem se Zela, jestli si vzal rukavici, aby ho nový Monty nepokousal. Měl z toho totiž hrůzu.
"Jo. Nasaď mi to." natáhl ke mně ruku, v druhé držel zatím ještě klidnou myš. Garfield už obcházel kolem Zela a prozkoumával malého tvorečka na jeho dlani. Myška vyděšeně kulila oči. Nasadila jsem Zelovi rukavici (která mu proti kousnutí stejně nepomůže, ale aspoň ho uklidní) a lapila Garfielda, který už začínal prskat a natahovat se po Montym. Podívala jsem se na Zela a naznačila mu, aby Montyho pomalu ukázal Garfieldovi.
"Opatrně." upozornila jsem ho.
Daehyun za dveřmi kvalitně nechápal. Otočil se na patě a šel zpátky do kuchyně.
"Můžete mně někdo říct, co Ha Ki a Zelo dělají u nás v pokoji?"
Kluci zavrtěli hlavama.
"Au!" vykřikla jsem, když se mně Garfield snažil vysmeknout a při tom mě rozškrábal ruku až do krve. Zelo pohotově zareagoval a stáhl Montyho k sobě.
"Jdu tam!" rozhodl Daehyun.
"Ne!" vystartovali za ním kluci.
Daehyun se na ně podezřívavě podíval.
"Proč ne?"
"Protože…éé…no…Ha Ki říkala, ať tam nechodíš, dokud neřekne." koktal Youngjae.
Daehyun nabíral silné podezření, že děláme něco, co bysme dělat neměli. Kluci ho pevně drželi za paže a bránili mu rozrazit dveře.
"Můžu?" zeptal se Zelo.
"Jo, ale pomalu."
Zelo začal ke kočce znovu přibližovat vyděšenou myšku.
"Pusťte mě!" rozčiloval se Daehyun na druhé straně dveří.
"Uklidni se! Co by tam dělali?" usmíval se Jongup.
"TO!"
"Dyť je tam úplně ticho!" namítl Youngjae.
Garfield jako správná šelma vystartoval proti Montymu. Ten se ho lekl, vyskočil Zelovi z dlaně a rozeběhl se po pokoji. Zelo se za ním rychle vrhl pod postel. Naštěstí se mu ho podařilo chytit dřív než kočce. Já jsem měla co dělat, abych kocoura udržela.
"Dej ho tam! Dělej!" poháněla jsem Zela. "Z druhé strany!" histerčila jsem, když Zelo nemohl najít dvířka do klece.
"Už to mám! Je tam!" zajásal Zelo.
"Uf." vydechla jsem úlevou a pustila Garfielda, který okamžitě zamířil ke kleci. Sedl si pod ni a pozoroval Montyho jako v kině.
"Už nikdy…!" zamumlala jsem. Hned na to vtrhl do pokoje rozzuřený Daehyun. Přelétl pohledem mě i Zela a pak se zarazil.
"Jak to, že jste oblečení?" nechápal.
Kluci za jeho zády se dusili smíchy.
"Neměli bysme být?" zeptala jsem se podezřívavě.
"Co jste tady dělali?" vyzvídal.
"Cvičili Garfielda." odpověděla jsem po pravdě.
Daehyun smrskl obočí. Očividně mně nevěřil. Upřel svůj nebezpečný pohled na Zela.
"Co-jste-dělali?" zopakoval otázku, zdůraznil každé slovo.
"Cvičili kočku." odpověděl maknae.
Nechápavě jsem pohlédla na ostatní kluky a dožadovala se vysvětlení.
"Víš, ono to znělo jako byste…" začal Jongup celý rudý smíchy.
"…jako byste si to rozdávali." dokončil za něj Youngjae.
"Opravdu?" zděsila jsem se.
"Mm-hmm." přikývl Himchan.
Nasucho jsem polkla.
Tak už se nedivím, proč je Daehyun tak rozzuřený a nevěří nám.
Až se kluci dosmáli a byli schopní normálně mluvit, aniž by chvilkama hýkali jak znásilňovaní osli, všechno Daehyunovi vysvětlili.
"No…ale opravdu to znělo dost divně." zakončil Jongup vysvětlování.
Nasadila jsem omluvný pohled týraného jehňátka, načež Daehyunovi začaly silně cukat koutky do úsměvu. Nevinný pohled vystřídal pohled mírně ďábelský. Zvedla jsem se ze země a přešla k němu. Podívala jsem se mu do očí, stoupla si na špičky a políbila ho.
"Tys žárlil?" zeptala jsem se tiše šibalským tónem a pohladila ho po hrudi.
Objal mě kolem pasu a něžně mě kousl do rtu.
"Jo…Nedokážu si představit, že bys mě podvedla. A už vůbec ne s mým kamarádem." zašeptal Daehyun a znovu přitiskl své hebké rty na moje.
Ostatní kluci se nenápadně vyplížili z pokoje a dokonce za sebou ani nezapomněli zavřít dveře.
"Zas budu spát na gauči." povzdychl si Jongup a zamířil do koupelny. Napustil si plnou vanu horké vody a po náročném dnu se do ní s chutí ponořil.
---ráno---
Jongup pomalu otevřel oči a několikrát rychle zamrkal. Byl v koupelně. Ve vaně plné teď už ledové vody.