BITKA O PEŘINU ... ANEB NEJLEPŠÍ CHVÍLE K VYZNÁNÍ
„Dej to sem!“ vrhl se po mě už asi po sté naprosto neúnavný Bang a pokusil se mi sebrat peřinu, kterou jsem mu poctivě, naprosto legálně ukradla.
„Mm-mm.“ zavrtěla jsem hlavou a omotala peřinu všema svýma končetinama (sama jsem se divila, kolik jich mám) jak chobotnice.
„Hele, neštvi mě, nebo ve mně probudíš zvíře!“ vyhrožoval.
„Si myslíš, že se bojím osla?“ ušklíbla jsem se.
„Tak tos neměla říkat!“ Znovu po mně skočil a začal mě nemilosrdně lechtat. Svíjela jsem se jak had ve smrtelné křeči, smála se a kňučela, ať mě nechá. On ale moje prosby ignoroval a pokračoval v mučení, vyžíval se v tom, že se nemůžu nijak bránit.
Já se asi počůrám! Ještě chvilku bude ten idiot pokračovat a naberu ho kolenem do těch správných míst!
Na chvilku mě přestal mučit, ale ne proto, aby mě nechal vydechnout a dojít si na záchod…ne, to ne…on mně jenom znovu chtěl vytrhnout peřinu. Já se ale jen tak nedala! Když viděl, že se nehodlám vzdát, zase začal s lechtáním a očividně mu přišlo strašně vtipné, že se nemám jak bránit. Smál se jak sjetý osel.
„Nech…mě!“ zaskučela jsem a pokusila se nějak zamotat do peřiny tak, abych mu znemožnila přístup k mému tělu. No, nepovedlo se. Byl až moc rychlý a můj plán prokoukl.
A dost!
Zatnula jsem všechny svaly, dokonce i ty, o kterých jsem ani nevěděla, že je vůbec mám, a přestala se smát. Banga to trochu překvapilo a polevil v útoku, čehož jsem okamžitě využila. Převalila jsem ho na záda a vyškrabala se do kleku. Obkročmo jsem si na něj sedla, peřinu jsem si přehodila přes záda, takže jsem vypadala jak příbuzná Supermana.
„Mám ji!“ zaradoval se Bang, když mi z ramenou strhl přikrývku a přitiskl si ji k hrudníku.
Tak to teda né! Ta peřina je MOJE!
„Dej mi ji dobrovolně a neublížím ti.“ zavrčela jsem výhružně. On jenom zavrtěl hlavou, úsměv přes půl ksichtu.
Fajn! Jak chceš!
Polechtala jsem ho a čekala na jeho reakci. Poker face.
„Nejsem lechtivý.“
Tak tos přehnal, chlapče!
Začala jsem ho škrtit a snažila jsem se mu vypíchnout oko a prostě cokoli, co by ho zneškodnilo. On se smál jak zfetovaný křeček a odmítal mi vydat MOJI peřinu. Bang - zodpovědný a mírumilovný leader – se mi z ničeho nic zakousl do ruky. Zabolelo to a navíc jsem to nečekala, takže jsem trochu vypískla.
„Žijete?“ ozval se ode dveří Himchanův hlas. Trhla jsem hlavou za sebe. Bang okamžitě přestal kousat moji ruku a nevině se usmál.
„Jo. Proč?“ nechápala jsem.
Proč bysme nežili? Zas tak vážná ta bitka není.
„No, protože vydáváte zvuky, jako kdyby někdo škrtil kočku.“
„Buď v klidu, Ji Ah škrtí jenom mě.“ zašklebil se Bang.
Himchan zakroutil hlavou, zamumlal něco nesrozumitelného a odešel. Dívala jsem se, jak za sebou zavírá dveře, a na chviličku jsem přestala dávat pozor. A než jsem se stačila vzpamatovat, ležela jsem pod Bangem. On se rukama zapíral u mé hlavy, ve tváři ďábelský úsměv.
„Slez ze mě.“ zamumlala jsem. Moje srdce bilo s každým úderem rychleji a hlasitěji. Bang to určitě musel slyšet. Polila mě vlna horka, která se zastavila ve tvářích. Nabírala jsem barvu zralého rajčete.
Co to má znamenat? Proč jsem tak nervózní, když je blízko mě?
„Ty se červenáš?“ zasmál se.
„N-ne.“ rychle jsem sklopila oči, abych nezrudla ještě víc. Sklonil se o kousek níž, těsně nade mě, tak, že jsem cítila na tváři jeho horký dech. Rty se zlehka otřel o mou čelist.
Co to – Proč - ?
„Opravdu?“ vydechl svůdně.
Nedalo mi to a opět jsem k němu zvedla oči. Hned na to jsem ale pohledem zase uhnula. Byl tak blízko… Nedokázala jsem snést, jak mě provrtával pohledem, v očích se mu odrážela touha.
Panebože…já asi omdlím! Je tak…tak…dokonalý! Nevím, jestli za to mohl ten satan v masce anděla nade mnou, nebo co, ale teď…Kdyby byl moje domácí úloha, šlahla bych s ním o stůl a dělala ho celou noc!
Zapřela jsem se rukama o jeho hrudník ve snaze ho od sebe odstrčit, abych přestala myslet na takové věci, jenže on mně jednou rukou chytil obě zápěstí, a položil mi ruce za hlavu, aby mi v tom zabránil. Až teď jsem si všimla, že je celou dobu bez trička. Se zájmem si prohlížel můj rudý obličej. Měla jsem pocit, že mi srdce snad vyskočí z hrudi, bilo jak splašené. Bang jemně přitiskl svoje rty na moje.
„C-co to - “ nechápala jsem, proč to udělal, ale on mě nenechal domluvit, místo toho mě znovu políbil.
„Nech…toho.“ hlas se mi třásl.
Já…ho mám ráda?
„Nemůžu.“
„Proč?“
„Protože…“
Věnoval letmý polibek mé čelisti, rty po ní vyjel až k uchu.
„Protože tě miluju.“ zašeptal. Zuby zavadil o můj ušní lalůček, jemně ho skousl a zatahal za něj.
„Bangu…“ vzdychla jsem tiše. Vrátil se k mým rtům, využil malé mezírky mezi nimi a vklouzl dovnitř jazykem. Prozkoumával každičkou skulinku mých úst, milimetr po milimetru, až se konečně dotkl mého jazyka. Dlouho mi ten skvělý pocit ale nedopřál; rty se přesunul na krk. Zaklonila jsem hlavu a nechala ho dělat, co se mu zlíbí. Něžně vsál mou kůži do úst a nepřestával, dokud si nebyl jistý, že za sebou zanechá rudý flíček. Poté vydechl do mé rozpálené kůže ta dvě překrásná slůvka…
„Miluju tě.“